Sny - náš vnitřní kompas

Olga Plíčková

Pátý element

My jsme problém i jeho řešení.

Ledové království 2 (Frozen 2) – animovaná pohádka, která plní kasy kin i obchodů prodávajících přidružené zboží. Elsa a Anna jsou všude, předškolní holčičky jsou v extázi a dospělí ohrnují nos. Tedy alespoň ti v mém okolí. Výjimky potvrzující pravidlo se na pohádku rády podívají prostě proto, že mají rády pohádky.

Málokdo, ale opravdu málokdo v ní hledá materiál pro hlubší zamyšlení. Přitom pohádky jsou „zbytky“ mýtů – a mýty nebyly nikdy povídačkami pro děti. Nikdy…až teď, v dnešní době.

V kulturách, které dodnes mýty žijí – například u australských Aboriginců – jsou příběhy základním prvkem orientace ve světě – a to doslova. Příběhy vyprávěné/ zpívané v určitém rytmu a v pevně daném pořadí, které začnou u tohoto keře a vedou přes tamtu terénní vlnu dovedou vypravěče k vodě…zpět domů…ke zdroji potravy…

Kdysi byly mýty vlákny tkanými kolektivní duší, která z nich spřádala tapisérii našeho života. Tak jako za určitých podmínek solný roztok zkondenzuje do krystalků soli, tak i nekonečný potenciál možností bytí za určitých podmínek „zkondenzuje“ do konkrétního způsobu bytí –  do konkrétního chování, jednání a prožívání.

Otisk duše

Prostřednictvím příběhů – mýtů – které si lidé odpradávna vyprávěli, se toto chování, prožívání a cítění dostává do vědomí, které z něj destiluje pochopení sebe sama a svého bytí. Nejdříve jsme, jednáme, cítíme, prožíváme, pak (si) o tom vyprávíme příběhy, pak teprve registrujeme vzorce a zákonitosti tohoto svého cítění, chování a jednání – tím se teprve stáváme vědomými si onoho cítění, chování a jednání…

V příběhu jako v zrcadle uvidíme, jaký vzorec-obraz se vlastně na tapiserii života naším prostřednictvím objevil a jím inspirováni jsme puzeni na základě našeho vhledu jednat, cítit a chovat se nově a jinak, vyprávět o tom příběh, uvědomit si to… A tak stále dokola. (Velmi pěkně o tom pojednává Jordan B. Peterson ve svém podcastu, který najdete po kliknutí ZDE.)

Protože příběhy nevyprávíme my, ale duše naším prostřednictvím, krystalizují posvátné duševní struktury i na místech – nebo právě na místech – kde je většina lidí nečeká. Tam, právě tam, kde je intelekt naší materialistické doby umlčen: „Vždyť je to jen pohádka, povídačka, je to jen jako.“ – právě tam může kolektivní duše předložit potravu pro hladovějící srdce.

A tak kdo je otevřen fantazii a umí vidět slova a slyšet obrazy, pro toho je pohádka Ledové království manou a potvrzením, že kouzlo z tohoto světa nezmizelo.

Je vlastností symbolů, že jsou mystériem – mají mnoho významů a tato jejich mnohoznačnost nemá být výzvou ke zkrocení přesným překladem/ výkladem, ale spíše vyzváním k otevření se netušeným možnostem duše, která je paradoxní, kde je vše možné a nahoře znamená někdy dole, vlevo vpravo, dobře špatně a vůbec, kde výklad závisí na vykládajícím.

Každou pohádku, stejně jako symboly, ze kterých se skládá, je možné nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Já si vybrala ústřední píseň All is found, kterou pro přesnost uvádím v původním anglickém znění se svým překladem pro základní představu těch, kdo Anglicky nemluví. Pro ty, kteří pohádku neviděli, uvádím i velmi stručný nástin děje (pozor, další text obsahuje spoiler – vyzrazení děje! 😊).

Tato píseň je, dle mého názoru, esencí příběhu, jež krásně shrnuje (kondenzuje) do silných obrazů. Z písně vyjímám klíčové symboly a ty překládám na základě svých asociací a dlouholetých zkušeností s prací se symbolickým materiálem.

Pokud se chcete inspirovat mým viděným světa Ledového království, čtěte dále. Třeba povzbuzeni mou odvahou seberete tu svou a vyložíte si pohádkové symboly tak, jak to potřebujete právě teď zrovna Vy.

Velmi stručné shrnutí příběhu

(pozor spoiler):

Elsa, Anna, Kristoff a Olaff žijí v království Arendelle a jejich klid po prožitém dobrodružství prvního dílu nic nenarušuje. Dokud Elsa nezačne slyšet vábivý hlas, který nikdo jiný nevnímá a který ji láká, sama neví kam. Jeden večer je Arendelle ohrožen přírodními živly (zemětřesením, silným vichrem apod.). Starý trol jménem Pratrol sděluje Else a Anně, že přírodní katastrofa souvisí s dávnou křivdou, jež přerušila dosud přátelské vztahy mezi Arendellem a Kouzelným lesem a jeho obyvateli.

Posléze se obě sestry vydávají k bájné řece Ahtohalan na dalekém Severu, kde se podle legendy dají nalézt odpovědi na všechny otázky. Elsa zjišťuje, že její magická síla má kořeny v silách přírody a že aby se na Sever dostala, bude se muset této síle plně oddat. Mezitím Anna, osamělá a ztracená, putuje temným podzemím, ve chvíli nejvyššího zoufalství přichází o věrného Olaffa a dozvídá se, že Elsa je mrtvá.

Nachází v sobě poslední zbytky sil, riskuje život a napraví onu minulou nespravedlnost, jejíž ozvěna ohrožuje samotnou existenci obou sester a jejich světa. Elsa je jejím činem oživena, zůstává žít v Kouzelném lese, který je jejím pravým domovem a Anna se stává královnou Arendellu. Pouto sesterské lásky vytvoří most mezi světem magických sil přírody (Elsa) a všednodenního života (Anna).

Píseň severu

All is found – Vše nalezneš – píseň si můžete poslechnout ZDE.

Where the north wind meets the sea
There's a river full of memory
Sleep, my darling, safe and sound
For in this river all is found.

Tam, kde se severní vítr potkává s mořskou hladinou,
Tam je řeka plná pamětí,
Spi, miláčku, dobře a v bezpečí,
V té řece vše nalezneš.

In her waters, deep and true
Lie the answers and a path for you
Dive down deep into her sound
But not too far, or you'll be drowned

V jejích vodách, hlubokých a pravdivých,
Leží odpovědi a směr tvé cesty,
Ponoř se hluboko do její písně,
Ale ne moc…nebo utoneš.

Yes, she will sing to those who hear
And in her song all magic flows
But can you brave what you most fear
Can you face what the river knows

Zpívá těm, kdo slyší,
A v její písni veškeré kouzlo plyne,
Máš odvahu čelit svým největším strachům?
Máš odvahu poznat, co řeka ví?

Where the north wind meets the sea
There's a mother full of memory
Come, my darling, homeward bound
When all is lost, then all is found

Tam, kde se severní vítr potkává s mořskou hladinou,
Je matka plná pamětí,
Pojď, milá/ý, pojď k domovu,
Když vše ztrácíš, vše nalezneš.

Severní řeka

Where the north wind meets the sea
There’s a river full of memory
Sleep, my darling, safe and sound
For in this river all is found

Sever – Bill Plotkin, autor knihy Soulcraft a spoluautor typologie osobnosti založené na konceptech starých indiánských nauk ve své knize Divoká mysl představuje charakteristiky jednotlivých typů osobností odpovídajících světovým stranám. Sever je vyhrazen smrti, nevinnosti, absolutnu, moudrosti, stáří, konci, který je zároveň začátkem, tichu a nebytí, které obsahuje veškeré bytí. Zde, kde plane věčné světlo umožňující poutníkům života orientaci (Severka byla a je důležitou hvězdou všech doslovných i obrazných mořeplavců), zde, v klidu ztišení a meditace, nacházíme všechny odpovědi.

Řeka – fotografie delt řek viděných z ptačí perspektivy nám ukazují jejich neuvěřitelnou podobnost s krevním řečištěm teplokrevných živočichů (včetně člověka), s kresbou žilek listů a rozvětvení stromů. Ne náhodou se říká „řeka života“: Není nic, co by v této řece již nebylo, vždyť život coby existence nezná čas a budoucnost, přítomnost a minulost v něm splývají do jednoty Bytí. Obrátíme-li své zraky dovnitř, zjistíme, že právě zde – v tiché kontemplaci Bytí –  nacházíme všechny odpovědi, které jsme kdy hledali.

Voda a (správná) míra

In her waters, deep and true
Lie the answers and a path for you
Dive down deep into her sound
But not too far, or you’ll be drowned

VodaVoda, jak připomíná ve své pozoruhodné knize Ekonomie dobra a zla Tomáš Sedláček, není v žádném ze známých mýtů předmětem stvoření. Voda již vždy je. (TS cituje svůj rozhovor s paní Janou Heffernanovou, autorkou výborné knihy o snech Tajemství dvou partnerů). Voda jako symbol pralátky, ze které pochází život takový, jaký ho „známe“ – prapůvodní oceán, životodárná „polévka“, ze které vzešel organický život. Plodová voda, kde se stvoření tohoto života opakuje coby připomenutí, že každý individuální člověk je neoddělitelnou součástí celku, že to, co „bylo“ stále přetrvává v tom, co „je“. Voda jako základ – i naše zdánlivě tak solidní těla jsou z více jak tří čtvrtin vodou, voda jako nejhlubší pravda naší duše.

Not too far (ale ne moc) – na svou pravou podstatu se rozpomínáme postupně, každý svým tempem a dle svých možností. Omezené vědomí nemůže pojmout neomezené Bytí – příliš mnoho vhledu najednou nebo v nesprávný okamžik a člověk ztuhne hrůzou, ohrožen záplavou světla, na kterou nebyl připraven. Přesto (jak ukazuje děj pohádky, kdy Elsa „musí“ skočit příliš hluboko do Ahtohalanu a „musí“ být zničena) je téměř vždy nezbytné jít za hranici smrti: Vědomí roste transformací a transformace vždy znamená smrt toho způsobu žití, který již dosloužil a znovuzrození nového způsobu bytí (nového já). Taková proměna se podaří typicky tehdy, když máme dostatečně vyvinutou svou vnitřní Annu –  svou schopnost snášet utrpení, čelit beznaději a bezvýchodnosti – navzdory očividné bezmoci, ve tmách, kdy se zdá být všechno nenávratně ztraceno, jsme schopni udělat ten jeden další krok…a ještě jeden…a ještě jeden…dokud neproměníme v temné noci duše získané poznání v hmatatelnou realitu. ( V pohádce Anna rozbije přehradu zadržující životní energii a napraví tak křivdu spáchanou na vnitřním životě strachem a z něj vyvěrající potřebu kontroly.)

Odvaha slyšet a vidět

Yes, she will sing to those who hear
And in her song all magic flows
But can you brave what you most fear
Can you face what the river knows

Hear – naslouchání je klíčovou dovedností na cestě k sebepoznání – totiž naslouchání vlastní duši. Není náhodou, že všichni mystici byli zdatní v různých formách meditace a kontemplace, a že za tím účelem odcházeli do ústraní: duše mluví tichým hlasem a zaslechnou ji jen ti, kteří si dají tu práci se ztišit.

Brave…fear…face (odvaha čelit strachu) – transformace probíhá vždy na hranici známého a neznámého a to neznámé nám často nahání hrůzu samo o sobě…což teprve ve chvíli, kdy se jedná o neznámo „nepřijatelné“, o stín chybných nebo zlých činů: Jen ten, kdo dokáže připustit svou schopnost škodit, jen ten, kdo si je ochoten uvědomit, že se skládá nejen ze světla, ale také ze stínu, kterého se nikdy nelze zbavit, protože je inherentní součástí existence, jedině ten je připraven zcelit, co strach, potřeba kontrolovat a výsledná křivda rozdělila. Spojit svět přirozené duše, té, která oživuje vše, co je, té, která vše obsahuje a je doslova kouzelná (o-kouzluje, prodchne vědomím božství, odhaluje vědomí božské podstaty všeho, co existuje) a svět individuálního vědomí (Arendell), které je nutně omezené a vše obsahovat nemá a ani (zatím) nemůže.

Vše je nalezeno, když je vše ztraceno

Where the north wind meets the sea
There’s a mother full of memory
Come, my darling, homeward bound
When all is lost, then all is found

When all is lost, then all is found (Když je vše ztraceno, vše je nalezeno) – AŽ POTÉ, co je vše ztraceno, je vše nalezeno. Vše MUSÍ být ztraceno, aby vše mohlo být nalezeno. Teprve tehdy, když ztratíme/ o-pustíme veškeré své představy o tom, kdo jsme a kam směřujeme, můžeme vše získat: Novou identitu a nový směr. Teprve když svlékneme jako had svou kůži, teprve tehdy můžeme vyrůst/proměnit se. Potíž je samozřejmě v tom, že jsme si na svou domnělou identitu zvykli, vystavěli na ní to, co nazýváme svým životem – své vztahy, rodiny, zaměstnání a podnikání, svou vnitřní jistotu a sebedůvěru. Není tedy divu, že ztráta toho všeho často bolí a je prožívána jako něco negativního, před čím je nutno utíkat. V tomto případě ovšem okřídlené „kdo uteče, vyhraje“ neplatí.

Nikdy nic neplatí pro každého 😉

Každý v sobě neseme nějaký dar, který – není-li kultivován a obalí-li se krustou strachu a tabu – stává se místo požehnání prokletím. Každý jsme ale zároveň „pátým elementem“ – tím mystickým prvkem, který má moc sjednotit zdánlivě nesmiřitelné protiklady a přinést mír.

Každý ve svém životě žijeme ozvěnu dávné křivdy (moderně nazývané „trauma“), která, je-li neléčena, dosud vibruje celým naším bytím a křiví nás a vše, co děláme. Všichni jsme zažili důsledky strachu a potřeby kontrolovat, které ničí naši vnitřní svobodu a svazují nás tak, že následně nejsme schopni přinášet světu své dary, které se pak stávají naším prokletím. Bojíme se jich a nevíme si s nimi rady. Utíkáme pryč od lidí (obrazně nebo doslova), cítíme, že „nejsme dost dobří“ a podáváme herecké výkony  hodné Oskara ve hře na náš život.

Každý v sobě potřebujeme propojit Elsu (své dary, nadání a talenty) a Annu (svou schopnost tyto dary realizovat v „obyčejném“ světě). Celý svět potřebuje postavit most mezi Kouzelným lesem přírody, živlů, těla, citu a královstvím Arendell praktického každodenního života.

V psychoterapii se říká, že používání slov jako „každý“, „všichni“, „nikdy“ a „vždycky“ je znakem nedospělé komunikace, protože nikdy nic neplatí pro každého. 😉 Protože jsem hluboce přesvědčena o tom, že svět by byl lepším místem pro život, kdyby si všichni dali tu práci a snažili se spojit (zdánlivé) protiklady v sobě, záměrně jsem se těmto všeobjímajícím slovům nevyhýbala.

Berte to jako básnickou hyperbolu a pokud se chcete v práci se symboly pohádek, mýtů i každodenního života inspirovat, podívejte se na e-book zdarma Sny – náš vnitřní kompas. Pokud ho již máte, mohla by Vás zaujmout učebnice snového jazyka, která obsahuje jednoduchý a přitom bytelný návod na práci se symboly ve snech a nejen v nich. Najdete ji ZDE.

Autorkou ilustrativního obrázku je Hanka Formánková.

Olga Plíčková
Už 20 let mě fascinují sny - díky svým zkušenostem pomáhám lidem porozumět svým snům a odhalit tak skryté souvislosti, vidět neviděné a přijmout odštěpené části jejich já a tím najít spolehlivé vnitřní vedení. Jsem autorkou učebnice snového jazyka Cestou domů - sny jako průvodce na cestě k sebepoznání a celistvosti a Cyklického zápisníku: Učebnici snového jazyka najdete zde >> Zápisník najdete zde >> Můj příběh si přečtěte zde >>