„Dokud nepřivedete nevědomé do vědomí, bude ovládat váš život a vy to budete nazývat osudem.“
C. G. Jung, Aion

Symbolické jednání jako brána k celistvosti

Nemůžeme být celiství, pokud si nejsme svých částí, které tuto celistvost tvoří, vědomi. Být si vědom znamená spolu-vytvářet příběh svého života. Pokud se ve vašem životě děje příliš mnoho věcí, kterým nerozumíte a které jsou vám navíc nepříjemné, je velmi pravděpodobné, že se jedná o výsledek působení nějaké vaší části, které si nejste vědomi – a je to zároveň výzva tuto část poznat a do vědomí přivést. Neboť „dokud nezvědomíme nevědomé, bude to řídit náš život a budeme to nazývat svým osudem“ (C. G. Jung).

Cílem práce se sny tak, jak já jí rozumím, je právě celistvost. Ve snech potkáváme zejména ty své části, které jsou úplně nebo částečně ne-vědomé. Práce se sny nám je pomáhá poznat a přivést do vědomí. Je pak na nás, jak s nimi dále naložíme. Objevíme-li ve snu nějaký svůj zapomenutý talent nebo „pozitivní“ vlastnost, většinou intuitivně cítíme, že ideálním završením naší sebe-poznávací práce je vyjádření této znovuobjevené kvality ve vnějším světě – v bdělém životě.

Ještě před několika lety jsem se prožívala jako naprosto nekreativní člověk. Až sny o mrtvém dítěti mi ukázaly, že svou tvořivost nemám vědomou a že ji svou nevědomostí a nepozorností opakovaně ztrácím. Tyto sny mě doslova vyburcovaly k akci a donutily hledat a nalézat různé způsoby, jak být tvořivá.

Co ale s našimi „temnými“ stránkami? Spousta našich stínů je ve skutečnosti nějaká pozitivní nebo neutrální vlastnost, která dlouhodobým potlačováním získala na temnotě. Kdyby vás někdo zavřel na několik let do hladomorny, taky by váš vzhled oku nelahodil a vaše chování by Gutha Jarkovského nepotěšilo. Ať už je stín převlečená „dobrá“ vlastnost a nebo skutečná tma, můžete se s ním potkat v podobě, v níž se dá vyjádřit ve světě jen obtížně, pokud vůbec: msta, touha zabít, ublížit, pohrdání a nebo třeba moc. Co tedy s nimi? Jak i tyto vlastnosti přivést bezpečně do vědomí a dát jim ve světě nějaké smysluplné místo?

Vše, co je dnes reálné bylo kdysi „pouhou“ představou

Možná i ve vás přetrvává přesvědčení, že fantazie/ představivost je ztráta času. „To jsou jen vzdušné zámky,“ říkali vám třeba stejně jako mně. A mysleli tím, že nemáte ztrácet drahocenný čas neužitečným sněním a máte dělat něco pořádného – například uklidit si pokoj nebo se učit vzorečky – prostě se věnovat činnosti, jejíž výsledek je vidět (skoro) hned.

Možná už jste ale zažili tvůrčí sílu představivosti – třeba jste přesně věděli, že potřebujete namalovat strom/ ušít šaty/ vyrobit židli/ postavit zeď – a také přesně takový/ou jste namalovali/ ušili/ vyrobili/ postavili. Něco, co bylo nejdřív pouhou představou/ fantazií, se náhle díky vašemu úsilí zhmotnilo.

A možná jste zažili moc rituálu, kdy díky symbolickému jednání došlo k zásadní proměně ve vašem vnitřním světě. V rituálu jste překročili nějaký práh, vyslovili vizi nebo slib a podíváte-li se na svůj život s odstupem, musíte uznat, že rituál byl opravdu mezní zkušeností, která rozdělila váš život na dobu před a po.

Nebo jste zažili sílu symbolického léčení, kdy jste za pomoci terapeuta vyjádřili nějaký svůj dávný hněv/ smutek/ bolest/ trauma, znovu jej prožili a cítili, že tím to skončilo, že už se dále nemusíte zlobit/ smutnit/ trpět – byli jste svobodní.

Hranice mezi představou a skutečností je velmi tenká. Cokoli chcete zhmotnit, musíte si nejdřív umět představit.

Fantazie/představivost je totiž stejně skutečná jako realita, jen se občas řídí jinými pravidly. Půjdete-li lesem a uslyšíte-li z křoví podezřelý zvuk, leknete se – načež zjistíte, že to byl jen kos hrabošící v křoví. Půjdete znovu lesem, zase uslyšíte podivný zvuk a opět se leknete – tentokrát divoce vyhlížejícího psa v houští. Váš prvotní úlek bude v obou případech stejný. Tělo totiž neví, že se prvně leklo „zbytečně“. Emoční a fyzický prožitek bývá identický, ať už reagujeme na fantazii nebo na „skutečnost“.

Symbolické jednání

Symbolické jednání nám umožňuje s použitím naší představivosti bezpečně prozkoumat a vyjádřit i ty obsahy našeho já, které by v „realitě“ mohly napáchat zbytečné škody. Jedná se o zástupné konání, chování, myšlení i představování, kdy příjemcem je zástupná/symbolická osoba, nikoliv její reálný předobraz. Symbolicky jednáme, když hrajeme divadlo, tvoříme, tančíme, stavíme konstelace, provádíme rituály apod.

Na příkladu svých snů o Tygrovi a Luciferovi vám ukážu, jak je také možné pracovat na zvědomění a integraci odštěpených částí nás samých:

1. POZNAT

Ve snu se setkáváme s nějakou naší odcizenou částí. Tím, že se mu snažíme porozumět, ji dostáváme do vědomí. Já se ve snu potkávám s tygrem a s mužem, co stáčí dětskou krev do sudu. Rozklíčuji, že tygr je mé divoké, instinktivní a pudové já a muž čímsi mezi Modrovousem (padlým mágem) a Luciferem (absolutní odděleností, dualitou).

2. PROZKOUMAT

Někdy již v prvním bodě získáme všechny potřebné informace. Pokud ne, je třeba dále zkoumat. K průzkumu slouží zejména bdělá pozornost k symbolice života – jaké pocity se ve mně vynořují, jak reaguji, jaké situace v mém životě vyvstávají. Mohu si pomoci aktivní imaginací, automatickou kresbou, meditací, psaním deníku, tancem a mnoha dalšími způsoby, které pomáhají naladit se na vnitřní svět a naslouchat mu.

Tygrovi celkem rozumím, zlobí se na mě, že se stále nedostatečně řídím svou intuicí, svými instinkty. Také vím dost přesně, co potřebuje – co nejvíce času v přírodě a s přírodou, cyklický život v souladu s rytmy těla, dne a noci, slunce a měsíce. Připomíná mi, že jsem na správné cestě, když jako rodina usilujeme o přesídlení mimo město. Zde dále zkoumat nepotřebuji.

Co ale Modrovous? Lucifer? Co jsou přesně zač a co po mně chtějí?

a) Hledání souvislostí

Nořím se do meditace a pozoruju, co se z mé představivosti vynořuje: obraz obrovského zámku z asi 18. století, muž s tmavými vlasy – absolutní moc, rozlehlá knihovna plná starodávných spisů i moderní literatury… Touha slyšet Chačaturjanův waltz ze suity Maškaráda… Pocit neurčitého ohrožení, nebezpečí, které je ale zároveň LÁKAVÉ a zvláštně opojné… Filmové zpracování Vojny a míru, kde tento waltz tančí kníže Bolkonskij s mladičkou a naivní Natašou…

Příběh o Modrouvousovi vyprávěný v knize C. P. Estés „Ženy, které běhaly s vlky“ –  o vnitřním dravci, padlém mágovi, který ze msty zabíjí tvořivost a samostatnost (nejen) žen. Obraz Lucifera, který se obětoval, aby se původní jednota mohla rozštěpit a stvořit svět, a tak se stal navždy symbolem temnoty.

Hledám souvislosti. Co má společného tygr, Modrovous, Chačaturjanova Maškaráda, muž ze zámku, Bolkonskij a Lucifer? Všechno jsou to různé části mě, které ale mají společný základ, nesou nějaké téma, které je – přes jejich odlišnost – spojuje. Jinak by se neobjevovaly společně, najednou. Co stejného tedy vyjadřují?

Moc. Sílu. Intenzitu.

Každý po svém, jinou její vrstvu a z jiného úhlu. Tygr – přírodní a přirozená, fyzická síla dravce, zdravá, protože zasazená do správného kontextu (džungle), nicméně mnou nedostatečně užívaná.

Muž ze zámku – moc (tajného vědění) a jeho zrádnost, faustovská honba za poznáním za jakoukoli cenu – a riziko ztráty/zaprodání srdce/duše.

Kníže Bolkonskij – materiální a politická moc, vliv – může přinášet mnoho dobrého, ale je vždy vykoupena bez-mocí těch druhých, otupuje.

Modrovous – zneužitá moc poznání – co muži ze zámku teprve hrozí, Modrovousovi se už stalo, padlý mág, chtěl vše, nemá nic.

Lucifer – odvrácená strana moci, moc a síla jako něco, co odděluje – od druhých, od světla, od života – moc jako druhá strana bezmoci, s níž je nerozlučně spjatá – není možné žít jedno a nezakusit druhé.

Waltz z Chačaturjanovy Maškarády dokresluje moje emoce, které se s tímto tématem pojí: okouzlení, touhu, obavy, strach.

b) Skládám vše dohromady

Sny tedy – kromě toho všeho, co jsem již odhalila v předchozích článcích – přinášejí do vědomí téma moci, síly a intenzity. Prostřednictvím mnohovrstevných symbolů pro fyzickou zdatnost, moc (tajného) vědění, materiálního bohatství a společenského vlivu mi má duše klade otázku: Co s tím uděláš? Jaké místo jim ve svém životě dáš? Jak odpovíš? Díky snům mám šanci si uvědomit, jak rozporuplné pocity ve mně toto téma vyvolává, že po moci/ síle/ intenzitě toužím, jsem jí okouzlena, ale zároveň se jí bojím.

3.INTEGROVAT

Přijmout, že i toto jsem já. Dát na správné místo v našem životě. Bezpečně vyjádřit. Tygr znamená být si vždy vědoma svého těla a jeho moudrosti, svých hranic a toho, zda je právě nepřekračuju. Uvědomovat si, že jsem součástí přírody a zaujímat v ní takové místo, v němž budu užitečná nejen sobě, ale také celému ekosystému (tedy nejen druhým lidem).

Bolkonskij mě vyzývá k revizi svého postoje k veřejnému působení – kde všude se zbytečně skrývám a kde jsem naopak vidět moc? Jak zacházím se svým vlivem? Mám vůbec nějaký? Co pro mě znamená mít vliv? Jak ovlivňovat a přitom na nejvyšší míru ctít a respektovat hranice a unikátní životní cesty druhých? (Ano, přinese-li sen něco, co bylo opravdu velmi málo vědomé, vynoří se nejdříve více otázek než odpovědí.)

Muž ze zámku ukazuje můj hlad po poznání a moci, kterou to přináší. Umožňuje mi také vidět a procítit rizika s ním spojená: korupci duše, nafouknutí ega, osamělost… Inspiruje mě k rozlišování poznání, které je v souladu se záměrem mé duše a tím, jež slouží pouze k uspokojení nezralého ega.

Symbolické jednání

Oba – knížete i mága – mohu symbolicky vyjádřit mnoha způsoby ať už sama nebo ve skupině. Mohu se ve svých představách stát vlivným politikem nebo vzdělaným učencem, mohu zkoumat, jak přitom cítím, jak myslím, jak jednám. Mohu vzít současné životní situace a ve svém vnitřním životě je odžít v roli Bolkonského nebo Modrovouse – co by dělali na mém místě? Mohu v bezpečí podpůrné (často terapeutické) skupiny zhmotnit své představy pomocí dramatu/hraní rolí. Je možné postavit konstelaci. Namalovat obraz. Zatančit tanec. Napsat báseň. Připravit rituál pro Fausta – setkání s Markétkou (léčba toho, kdo propadl jednostrannému vědění setkáním s jeho duší). 🙂

Není-li si člověk svých skrytých obsahů vědom, velmi často se stane, že navenek žije ty nejtemnější varianty daného chování. Vůbec nejdůležitější je tedy důkladně prozkoumat právě to, co se jeví jako nejtemnější: Modrovouse a Lucifera. Snažit se i jim dát prostor pro vědomé vyjádření – aby se nemuseli projevovat nevědomky (protože to, že něco potlačíme do nevědomí neznamená, že se to neprojevuje – často je tomu právě naopak).

V zásadě mám dvě možnosti: danou kvalitu transformovat – proměnit a vyjádřit konstruktivně – například Modrovousovu touhu ničit použít ve chvíli, kdy chci překonat některé své obranné mechanismy, které již dosloužily. Nebo Luciferovu oddělenost jako prostředek k pochopení utrpení těch, kteří takovou oddělenost od světla, života, tvořivosti zažívají.

Druhou možností je opět symbolické jednání. Konstelace. Rituál. Hraní rolí. Malování. Sochání. Tanec. Zpěv. Bubnování. Mně jsou nejbližší metody, které pracují s fantazií a mohu je provádět sama. Zvolila jsem tedy aktivní imaginaci a meditaci. Počkala jsem na dobu, kdy jsem měla dost času (v zásadě několik hodin, ale stačí i hodina). Znovu jsem si přečetla příběh o Modrovousovi a Luciferovi, připomněla si svůj sen o dítěti v sudu, pustila si Chačaturjana, a pak se ponořila do svého vnitřního světa.

Plně jsem se stala Modrovousem, Luciferem, šla jsem temným sklepením k sudu s dítětem, stáčela jeho krev a nabízela ji sama sobě k pití. Dala jsem mu právo na existenci a právo jednat tak, jak potřebuje. Vnitřním přitakáním jsem přijala fakt, že i on je částí stvoření a že je mým úkolem být si jej vědoma.

Výsledkem je uvolnění obrovských rezerv sil všech druhů a barev, o nichž jsem ani netušila, že je mám k dispozici. Je to jako velká přílivová vlna, která se řítí k pobřeží. Transformace nabírá na obrátkách. Já, chronicky unavená a bez energie, najednou překypuji životem. Síla, které jsem se (částečně oprávněně) bála, je zpět a vyzývá mě, abych našla způsoby, jak ji konstruktivně žít.

Je velmi pravděpodobné, že tato proměna by se odehrála tak jako tak. Život by už našel cestu, jak mě donutit ke změně. Práce se sny mi ale dává možnost být spolu-tvůrcem. Když se snažím být bdělá a vědomá si toho, co se ve mně, kolem mě a se mnou děje, mohu si ušetřit mnoho zbytečného utrpení a bolesti. Jak bylo uvedeno na začátku tohoto článku: Pokud je nějaká vnitřní situace mimo vědomí, ne-vědomá, potkáváme ji ve vnějším světě coby náš osud.

Integrace znamená přijetí

Vyzývám-li vás tedy k integraci vašich temných stránek, rozhodně tím nemyslím, abyste šli a někoho okradli, zabili nebo zneužili, a tím dali prostor své odpovídající temné části. Věřím, že jste to ani tak nepochopili, ale pro jistotu to zmiňuju. 🙂

Také jsem chtěla ukázat, že práce ve vnitřním světě a s vnitřním světem – s fantazií, představivostí, se symboly a obrazy – není nějaký únik ze života. Právě naopak, je to život sám.

Díky tomu, že jsme nadáni schopností představovat si, se nemusíme bát ničeho, co se v našem vnitřním světě vynoří. Na symbolické úrovni máme totiž pestřejší a širší škálu možností, jak tvořivě reagovat. Zde se můžeme bezpečně stát vším, co je. A zároveň – když aktivně pracujeme se svým vnitřním životem, přetváříme tím i svůj život vnější. Stáváme se na všech úrovních celistvější.

Vše, o čem zde mluvím, je podpořenou mou dlouholetou zkušeností – vlastní i zprostředkovanou mými klienty. Vycházím z práce hlubinných psychologů a průzkumníků na poli mytologie, religionistiky i antropologie (Joseph Campbell, C. G. Jung, M. L. Franz a mnoho dalších). V žádném případě si ale nenárokuji právo na „pravdu“. Pokud jsem vás inspirovala k hlubšímu kontaktu s vámi samými, skvělé. Pokud máte jinou cestu, také skvělé. 🙂 

Pokud vás tento článek zaujal, stáhněte si e-book „Sny – náš vnitřní kompas“ a vydejte se na svou cestu do hlubin (i výšin) duše.