Odkud přicházejí sny

Sny se vynořují ze stejného místa, z jakého k nám přicházejí představy, obrazy, vhledy, inspirace, nápady a fantazie. Ale co je to za místo? Vím i nevím. Nemohu vám podat žádné objektivní důkazy, jen popsat svou zkušenost a svůj pohled.

Krajina vnitřního světa a krajina vnějšího světa. Rub a líc. Dvě strany téže mince

Jedna je odrazem druhé – líbí se mi představa, že člověk je mikrokosmos – obsahuje v sobě veškerý vesmír, zrcadlí v sobě vše, co je vně: války i mír, hladomor i hojnost, přírodu i města, zlo i dobro, lásku i nenávist, ošklivost i krásu. A naopak utrpení i láska vnitřního světa se hluboce zapisuje do vnějších světů lidí. Pomůže, když si je představíme jako dvě zrcadla, otočená zrcadlovou plochou k sobě, jež se navzájem donekonečna zrcadlí.

Zároveň věřím, že jediným způsobem, jakým může člověk změnit svět, je, že změní sám sebe – svůj vnitřní svět. Jednotlivec tak má velikou moc – když se mu totiž podaří dát svůj vnitřní svět do pořádku (utišit konflikty, smířit protiklady, nastolit harmonii a prodchnout se láskou), nezbude vnějšímu světu nic jiného než tento proměněný vnitřek odrážet – a do pořádku se tak dá i kus vnějšího světa, který proměněného člověka obklopuje! Aby člověk mohl proměnit vnější svět, musí tedy nejdříve proměnit sám sebe.

C. G. Jung nazval místo, kde jsou duše všech lidí propojené, kolektivním nevědomím.

Pomocí tohoto konceptu vysvětloval, jak je možné, že někteří lidé vidí do minulosti nebo budoucnosti druhých nebo že veškeré kultury (ač spolu třeba nikdy nepřišly do styku) sdílejí podobný repertoár představ a prožitků apod. Nevědomím jej nazval proto, že pro většinu lidí, se nimiž se potkával (ať už v terapii nebo jinde), bylo toto místo mimo jejich vědomou pozornost, bylo ne-vědomé. Podle mé zkušenosti přibývá lidí, kteří si jsou tohoto spojení mezi sebou, světem a vesmírem vědomi. Budu proto používat termín kolektivní vědomí/nevědomí. Není to elegantní, zato ale funkční. 😉

Kolektivní vědomí/nevědomí si představuji jako místo, kde jsou shromážděny veškeré zkušenosti lidstva. Všechny představy, obavy, strachy a fantazie, plány, sny i historické události. Není tam rozdíl mezi tím, co se „doopravdy“ stalo a co se jen odehrálo v něčích představách; tato „databáze“ je totiž ve své podstatě založena na emocích/prožitcích a emoce nerozlišují, jestli se bojíme skutečného medvěda nebo jen toho, kterého si představujeme ve své hlavě. Kolektivní vědomí/nevědomí obsahuje kromě VŠECH vzpomínek všech lidí na všechny jejich životy i NEKONEČNÉ množství veškerých pocitů, představ a myšlenek, které kdy kdo měl.

A právě toto kolektivní vědomí/nevědomí, jež nás všechny propojuje, je jedním ze zdrojů našich snů.

Pochází odtud tzv. archetypy, pravzory jednání, myšlení i chování, které nás přesahují. Takovým archetypem je například dítě – zázrak zrození, nový počátek, plod tvořivé životní síly, symbol pro světlo života a božskou tvořivost v nás. Když se vám tedy zdá o dítěti, obraz dítěte k vám přichází z kolektivní studnice všech prožitků, zážitků a zkušeností, které kdy lidstvo mělo s „dítětem“. (Zároveň má ale dítě i nějaký konkrétní význam platný právě a pouze pro vás osobně. O tom píšu více v e-booku Sny – náš vnitřní kompas.)

Každý se rodíme jako semínko budoucí plně rozvinuté bytosti, která si je vědoma veškerých svých částí a toho, kým skutečně je. Sny jsou zrcadlem, v němž můžeme sami sebe ve své úplnosti spatřit. A na základě toho, co vidíme, můžeme svůj potenciál realizovat – zhmotňovat.

Když pracujeme se svými sny a děláme ve svém životě pozitivní změny, abychom se stávali stále více sami sebou, zároveň tím přispíváme do kolektivního nevědomí – vkládáme tam svoje pozitivní zkušenosti, že posun k lepšímu je možný. Když na sobě pracujeme a stáváme se více tím, kým ve skutečnosti jsme, dostává se náš vnitřní svět do stále větší harmonie. Tak jak se plní náš vnitřní svět láskou, plní se jí i kolektivní nevědomí – a v neposlední řadě ani vnějšímu světu nezbude nic jiného, než začít tuto lásku zrcadlit také.

Změnou vnitřního světa tak proměňujeme svět vnější.

Mým záměrem je podpořit tuto změnu světů vnitřních i vnějších; pomoci semínkům, aby objevila svůj potenciál a dorostla do podoby košatých dubů, voňavých bylin a krásných květin – proto jsem napsala návod, jak porozumět svým snům, který je tak stručný, aby vás zbytečně nezdržoval a zároveň obsahuje základní nástroje pro interpretaci snů. Najdete jej tady: Sny – náš vnitřní kompas.

Krásné sny!

Olga

P.S. Případné dotazy nebo připomínky pište na adresu olga@olgaplickova.cz