Sny - náš vnitřní kompas

Nemorální sny

Jaký postoj zaujmout ke snům, které jsou nemorální? Kde máme paralelní vztah, kde někomu ubližujeme, kde děláme něco, co „se nemá“?

Morálka (nejen) ve snu

Otázka morálky – co je a co není správné je komplikovaná. Správné pro koho? Proč? Za jakých okolností? Existuje nějaké univerzální dobro, nějaké všude platné pravidlo, které určuje, co je vždy dobré nebo ne? Téma lze pojmout z mnoha různých úhlů a co svět světem stojí, věnují se mu moudří i „moudří“ (ti, co tak vypadají nebo se za moudré prohlašují, ale nejsou) našeho všelidského kmene: filosofové, politologové, psychologové, sociologové, státníci…

Každá společnost je charakterizovaná sebe-regulujícími pravidly, pomocí nichž organizuje svůj každodenní běh. Tato pravidla mají mnoho rovin (celospolečenská, týkající se jen určité části společnosti, rodinná, individuální…) a jsou různou měrou spíše stálá (např. nezabiješ!) nebo více či méně proměnlivá (např. otázka nevěry). Když mluvíme o morálce ve snu, většinou máme na mysli právě sny, které nějak vybočují nebo porušují to, co snící považuje za tato společenská pravidla, co ona subjektivně prožívá jako „špatné“.

Proč se nám zdají „nemorální“ sny

A odhalení této subjektivní roviny prožívání špatného a dobrého je hned něčím velmi pozitivním, co nám takový nemorální sen může přinést: dozvídáme se více o tom, z čeho máme špatné svědomí, co nám připadá nepřijatelné, nežádoucí. Toto poznání nám dává šanci se vědomě pozastavit a prozkoumat, zda nám takové přesvědčení slouží nebo ne. Příkladem může být sen o opulentní hostině, na které se všichni veselí a užívají si – kromě snícího. Ten sedí nervózně v rohu, hojnost a radost kolem ignoruje a připadá si zcela nepatřičně: neměl by dělat něco pořádného? Takový sen může ukazovat specifický vztah snícího k jídlu, zábavě a užívání si – podle kontextu života to může ukazovat na nezdravou převahu povinností, obavu z překročení nějakého zákazu, když by si chvíli prostě jen tak užíval, aniž by to mělo nějaký produktivní cíl (to v případě, že je snící v bdělém životě orientován především na pracovitost a výkon) a NEBO na probuzené svědomí, které přišlo varovat, že nevázaného veselí již je příliš a chtělo by to v životě nabrat směr (to v opačném případě, kdy je snící v bdělém světě spíše požitkářem, kterému chybí řád a píle).

C. G. Jung poukázal na tzv. kompenzační funkci snů, kdy se nám zdá přesně to, čeho máme ve svém životě nedostatek tak, aby byla naše bdělá jednostrannost snem vyvážena a mohlo být (alespoň ve vnitřním světě) dosaženo rovnováhy, harmonie, celistvosti (napříč jeho dílem, například v knize Vzpomínky, sny, myšlenky… ). Příkladem je sen, ve kterém létám v období, kdy v bdělém životě cítím velkou tíhu. Na základě své praxe mohu konstatovat, že tato kompenzační funkce snů je nejen „pasivní“ – kdy k vyvážení dochází pouhou existencí vyvažujícího snu, ale také „aktivní“ – kdy nás sen tím, že nám dané téma nerovnováhy předkládá, vyzývá k změně chování v bdělé realitě a tím realizaci rovnovážných činů ve „hmotě“. V tomto smyslu je z hlediska snů nemorální – tedy nežádoucí – cokoli, co příliš vybočuje z harmonie, vyváženosti. Nemorální je jakýkoli extrém: včetně snahy být třeba dobrým člověkem – rozuměj JENOM dobrým  – někým, kdo se chce definitivně a jednou provždy vypořádat se vším zlem, temnotou a nepravostí.

Všechno dobré je pro něco zlé

P. Watzlawick ve své útlé, ale o to výživnější knížce trefně pojmenované Všechno dobré je pro něco zlé, poukazuje na vypozorovanou skutečnost, že všechny myšlenkové systémy (ideologie), které si kladou za cíl Endlösung (konečné řešení – řešení jednou provždy)  všeho zla, neomylně skončí pácháním větších či menších zvěrstev. Zdá se, že snaha o absolutní dobro plodí (absolutní) zlo. Zdá se, že skutečně morální je celistvost. To znamená i smíření se s tím, že minimálně na úrovni jednotlivce a aktuální situace nelze nežádoucí prvky (ať jsou jakékoli) vyloučit. Lze se s nimi smířit a dát jim takové místo ve vnějším nebo vnitřním životě, kde budou k užitku nebo alespoň nebudou škodit. Je lepší nahradit snahu zbavit se agrese schopností ji použít tam, kde se hodí (například na obranu slabšího). Je lepší nepotlačovat závist, ale uvědomit si, že mi přináší odpověď na otázku „Po čem toužím, ale nechci si to připustit a proč?“ (tak mohu závidět sousedce nový dům, protože to ve mně vyvolává pocit méněcennosti a když si to uvědomím, mohu zapracovat na svém sebepřijetí a přestat svou hodnotu vyvozovat z toho, co v materiálním světě mám či nemám).

A tzv. nemorální sny jsou právě takovou skvělou příležitostí uvědomit si, co se v nás děje doopravdy; příležitostí připustit si přesně to, co jsme si právě snažili vůbec nepřipouštět. Klíčové je pochopení, že sny se vždy týkají více nás samých než těch, o kterých se nám zdá a často více našeho vnitřního života než toho, co vykreslují, že se děje „venku“. Příkladem budiž sen o erotické přitažlivosti kolegy z práce. Pokud se takový sen zdá šťastně zadané ženě, obvykle se vyděsí: Ale já s tím kolegou nic nemám, ani mě ve skutečnosti nepřitahuje, ve svém vztahu jsem spokojená, nevěru nepřipouštím, proč se mi zdá něco takového?! Zdůrazňuji, že každý sen má striktně individuální rovinu a lze mu porozumět pouze v kontextu života a osobnosti snícího. Přesto lze zobecnit několik důvodů, proč se takovýto sen zdá:

  • Abychom si mohli uvědomit, že i my bychom byli schopni zrealizovat něco, co se nám nelíbí (například nevěru). Že vše, co je lidské, máme v sobě – potenciál k dobru i ke zlu, ať už obojí definujeme jakkoli. To má vést nikoliv k sebe-odsouzení, ale k soucitu a laskavosti se sebou i druhými. Ti, kdo porušují „pravidla“ nejsou nepochopitelně zlí a odsouzeníhodní – jsou to bližní mí, jsou jako já, protože i já bych za nějakých okolností mohl udělat… cokoli.
  • Abychom si mohli uvědomit, že jsme v nerovnovážném stavu. Něco přebývá, něco chybí. Erotický náboj je symbolem pro Spojení (zejména protikladů) a Spojení je závanem božské celistvosti, Jednoty, zdroje… Kolega ve snu reprezentuje nějakou naši neuvědomovanou část (třeba autoritu nebo spontaneitu nebo kreativitu nebo oporu nebo řád nebo cokoli…), sen nás vyzývá, abychom tuto svou část rozpoznali a integrovali = vědomě rozvíjeli.
  • Abychom si mohli uvědomit, že v našem vnitřním světě je to jinak, než si myslíme. Že jsme někým jiným, než za koho jsme se považovali. To zejména v případě, že kolegu v bdělém životě opravdu nemáme rádi, je nám něčím nepříjemný – o to větší šok je sen, ve kterém jsme jím eroticky fascinováni. Takový sen nás může vést k velkému sebe-poznání tím, že nám umožní všimnout si rozdílu mezi naší „personou“ (tím, kým se stavíme být navenek) a naší vnitřní skutečností („zakázaná“ vlastnost – třeba arogance, dominance – nás láká, přitahuje, toužíme taky umět odmítat, říct NE, nebýt „hodná holka“).

Celistvost a svatá trojice

Zatímco ve vnějším světě je žádoucí některé sklony neprojevovat vůbec nebo jen velmi „sublimovaně“ – tedy v již upravené podobě (zmlátit spolužáka není vhodné, „zmlátit“ polštář může být dobrá náhrada), což vede k jisté jednostrannosti; ve vnitřním světě je nutné usilovat o o to větší celistvost, která bude tuto nutnou jednostrannost vyvažovat. Čím více chceme navenek žít „dobro“, tím nutnější je ve svém vnitřním světě čelit stínu tohoto dobra, své odvrácené straně, svému potenciálu pro jakékoli „zlo“, kterého je člověk schopen. Cílem není zděšení a sebe-odsouzení, ale laskavost, soucit a pokora plynoucí z u-vědomění, že obsahuji všechno. To božské i to ďábelské. Soucit a pokora a laskavost k sobě i k druhým – protože i oni obsahují všechno. A to, že se někomu daří žít „lepší“ život je do velké míry důsledek milosti, která mu byla dána. Milosti v podobě inteligence, ochoty k sebereflexi, kvalitního zázemí, které ho formovalo apod. Ano, daný člověk musel tyto dary kultivovat – ale to, že mu to do určité míry šlo, je jeho zásluha jen z části. Práce se sny nabízí pohled, že jeho „dobro“ je více dar než zásluha, a proto může laskavě hledět na své chyby i chyby druhých – snažit se o nápravu, ale neodsuzovat.

Jak žít celistvost – aneb morálka celistvosti – je dle mého názoru téma současnosti a budoucnosti. Uvědomit si, že ať budu dělat cokoli, nikdy to nebude 100% perfektní, dobré, čisté (protože vše dobré je pro něco zlé) může být zpočátku hořkou pilulkou. Znamená to vzdát se všech utopických představ (často velmi nevědomých) o tom, že by bylo na světě zcela dobře (s důrazem na „zcela“) a všechny problémy by byly vyřešeny (s důrazem na „všechny“), kdyby se lidi naučili komunikovat (ani sebelepší komunikace nezahladí některé neslučitelné rozdíly), vyléčili svá traumata (některá traumata zůstanou v tomto životě nevyléčena), stali se vegany/ vegetariány (místo kácení pralesa kvůli pastvinám pro skot by se kácelo, aby se pěstovaly jedlé rostliny) atd. atd. To neznamená, že není pěkné a záslužné se naučit lépe komunikovat, léčit svá traumata a být vegetariánem. Znamená to, že dokud existuje dualita, rozmanitost, neúplnost vědění a poznání, zkrátka dokud žijeme v těchto tělech, s touto úrovní u-vědomění, v tomto světě, bude docházet k chybám, nedorozuměním, problémům – jeden vyřešíme a řešením dva nové způsobíme. Není to ničí chyba ani vina, je to způsob, kterým to zde funguje.

Ke zdravému životu patří světlo i tma, nemoc i zdraví, nádech i výdech, odpočinek i výkon, porozumění i nepochopení, nenávist i láska. Jak konkrétně toto uvědomění žít bude podle mě otázkou hledání individuálního i společného a téma na mnoho dalších článků. 🙂 Zatím se mi na základě mé praxe zdá, že dobrou cestou kudy se k životu v celistvosti ubírat je svatá trojice Pokory, Laskavosti (k sobě i druhým) a Soucitu (k sobě i druhým). Vypadá to, že tam, kde jsou všechny tři (to je podmínka, protože se vzájemně vyvažují) přítomny, lze se smířit i s nesmiřitelným a přijmout i nepřijatelné. Co myslíte vy?

Pokud chcete svatou trojici rozvíjet, pracovat na svém sebe-u-vědomění, znalosti sebe sama – jednou z možností je práce se sny. Ty nás totiž konfrontují často právě s těmi našimi částmi, které jsme vyloučili coby nepřijatelné, a tak nám dávají možnost je znovu integrovat a stát se tak celistvějšími, laskavějšími, soucitnějšími a pokornějšími. (Poznámka pod čarou: to neznamená žádné „mouchy snězte si mě, aby bylo jasno. Pokora, soucit a laskavost totiž paradoxně vyžadují integraci agresivity, síly, dominance! Aneb necenit zuby, protože se bojím, neznamená být hodným člověkem. Necenit zuby, protože vím, že když bude potřeba, umím pokousat, TO je skutečná síla. Teprve pak jsem „hodná“ – protože je to volba nebýt zlá, nikoliv neschopnost být zlá.)

Pokud vás práce sny zajímá, pak si stáhněte e-book Sny – vnitřní kompas a podívejte se, jak se jim dá porozumět. Pokud e-book už máte a dokonce jste u mě prošli nějakým kurzem, sledujte mé stránky na FB – plánuji totiž divoký snový workshop v šumavské přírodě s meditací za zvuků didgeridoo, tak aby vám neunikl termín. 🙂

Olga Plíčková
Už 20 let mě fascinují sny - díky svým zkušenostem pomáhám lidem porozumět svým snům a odhalit tak skryté souvislosti, vidět neviděné a přijmout odštěpené části jejich já a tím najít spolehlivé vnitřní vedení. Jsem autorkou učebnice snového jazyka Cestou domů - sny jako průvodce na cestě k sebepoznání a celistvosti a Cyklického zápisníku: Učebnici snového jazyka najdete zde >> Zápisník najdete zde >> Můj příběh si přečtěte zde >>
  • Zjistěte, co znamenají vaše sny, a jak si je můžete (lépe) pamatovat.

    Sny jsou branou do vnitřního světa, pootevřte tuto bránu a zjistěte, co znamenají. Sny jsou jazykem vaší duše a tomuto jazyku lze porozumět, stáhněte si e-book zdarma a dozvíte se jak.

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky