Sny - náš vnitřní kompas

Olga Plíčková

Jaro začíná 21.prosince!

Snažíte se ve svém životě o nějakou změnu? Neflákáte se a tvoříte, až se z vás kouří? Přesto se zdá, že se vůbec nic neděje a vy jste z toho frustrovaní? Zklamaní? A máte strach, že se vám to, oč se snažíte, nikdy nepodaří?
Znám to…a teď, když se sešly dva symboly jara – Velikonoce a jarní rovnodennost – mě napadlo, že s jarem je to možná stejné, jako s našimi novými začátky – také se dlouho zdá, že snad nikdy nepřijde, a pak je najednou tady a s celou parádou. A je to proto, že jaro začíná…ZIMOU! 🙂

Cože, říkáte si, jak to myslí, že jaro začíná 21. prosince?

Než vám vysvětlím, jak jsem na to přišla, je nezbytné si připomenout, co o slunovratu víme z astrologie: Země se točí a kromě toho obíhá kolem Slunce. Protože však žijeme na Zemi, připadá nám to, jako by se pohybovalo Slunce.
Tento zdánlivý pohyb Slunce je hlavně dvojí, denní, kdy Slunce ráno vychází a večer zapadá, a roční, při kterém se Slunce pohybuje někdy nad rovníkem a někdy na sever a na jih od něj. Zimní slunovrat je okamžik, kdy je Slunce nejdále nad jižní polokoulí, nad obratníkem Kozoroha. A slunovrat se tento okamžik jmenuje proto, že se Slunce dostalo nejdále na jih a začíná se vracet na sever. Sluno-vrat – slunce se vrací.
A ta rovnoběžka, nad kterou se Slunce obrátí, se proto jmenuje obratník a na jižní polokouli je to obratník Kozoroha. Proto je v prosinci Slunce i v poledne tak nízko nad obzorem a předměty vrhají dlouhé stíny.
Zároveň je zimní slunovrat chvíle, kdy Země přestane ke Slunci přiklánět jižní polokouli a od této chvíle se pomalu bude ke Slunci natáčet severní polokoulí. Tento náklon/odklon Země od Slunce je to, co rozhoduje o roční obdobích a teplotě. Když se Země odklání od Slunce, je zima, když se přiklání je léto. Když se začíná odklánět, je podzim. Když se začíná přiklánět, je jaro. A jsme u toho. Technicky vzato se severní polokoule Země 21.12. přestane odklánět a začne ke Slunci přiklánět. Takže technicky vzato, jaro začíná už zimním slunovratem. 🙂

Protože v ten moment se skončí starý cyklus a začne nový. Země se přestane odvracet od Slunce a pomalu se k němu bude od té chvíle přiklánět. Jaro začíná…zimou! (Oni ti Keltové věděli, proč začínají nový rok Samhainem na konci listopadu! Oni věděli, že vše nové začíná ve tmě – stejně jako třeba dítě. To je také počato ve tmě dělohy a dlouho tam zůstává, než se narodí. Stejně jako naše tvůrčí počiny, které začínají myšlenkou, nápadem, který tajně kvasí v naší mysli, než je převeden do hmoty).
Začátek začíná zastavením se. A pak dlouho nic…tma jen pomalinku ustupuje. Je pořád zima. Určité zlepšení je vidět na Hromnice – ale stále nic, co by stálo za řeč. A tak jsme oficiální začátek jara posunuli na 21.3., kdy už je to nezpochybnitelné – kvetou květiny i některé stromy a ptáci zpívají…Je to pochopitelné a dává to smysl. Jen je škoda, že jsme zapomněli, že to celé začalo stopkou a nic-neděním se!
A tak je to i s našimi projekty a životem vůbec – změna začne stopkou – musíme přestat dělat, co děláme, abychom mohli začít dělat něco nového. I když se Země přestane odvracet a začne se přiklánět v určitý moment – ještě dlouho poté se zdánlivě nic neděje. Stejné je to i v našich životech – přestaneme s něčím a něco nového začneme, ale ještě dlouho to pak vypadá, že se nic nezměnilo…důležité je vytrvat.

 

Jarní hrad na šířku 2 malý

Kdybychom to v lednu tady na severní polokouli všichni zabalili s tím, že už to je měsíc od slunovratu a jaro nikde, že to tu nemá očividně cenu, protože tu je – taky očividně – věčná zima a tma; kdybychom to v lednu všichni zabalili a odletěli jinam, tak se nikdy nikdo nedozví, že v březnu už kvetou trnky a jaro už se nedá zastavit!
Začínáte něco nového? Začátek je ve tmě a zdánlivém nic-nedění. Nevzdávejte to v lednu, počkejte na konec března a uvidíte, jaro přijde 🙂

A jak to souvisí se sny? Inu, sny jsou naše vnitřní vedení, které nám pomáhá stát se tím, kým doopravdy jsme. To je velmi tvořivý proces, při kterém budeme neustále začínat něco nového. Je tedy velmi vhodné mít neustále na paměti, že někdy je na začátku tma a zdánlivé nic.

Olga Plíčková
Už 20 let mě fascinují sny - díky svým zkušenostem pomáhám lidem porozumět svým snům a odhalit tak skryté souvislosti, vidět neviděné a přijmout odštěpené části jejich já a tím najít spolehlivé vnitřní vedení. Jsem autorkou učebnice snového jazyka Cestou domů - sny jako průvodce na cestě k sebepoznání a celistvosti a Cyklického zápisníku: Učebnici snového jazyka najdete zde >> Zápisník najdete zde >> Můj příběh si přečtěte zde >>