Sny - náš vnitřní kompas

Olga Plíčková

Dešťová víla

Dešťová víla

Jít přes mrtvoly

Nedávno se mi zdál tento sen:

Jsem v přednáškové místnosti, přednáší nejdříve Karel o tom, jak vydělat peníze, pak před nás předstoupí Josefína a naléhavě se ptá: „Pomohli jste Šárce?!“ V sále zavládne stud a rozpaky, nikdo Šárce nepomohl.

Náhle jsem Karel a stojím s Davidem u dodávky. Říkám mu, když tohle (ukazuji na balíky v kufru dodávky) prodáš, rozdělíme si pak zisk napůl. David vypadá ustrašeně, neodvažuje se protestovat, rychle odcházím, bojím se jeho vzteku, až mu dojde, co po něm chci. V balíčkách jsou součástky ke zbraním, drogy nebo něco takového.

Když jsem si sen přeložila (jak se to dělá, najdete zde), vypadalo to takto:

Naslouchám své hamižnosti (Karel), mluví o způsobu, jakým získávat stále více energie (peníze), pak ale promluví moje schopnost vidět souvislosti (Josefína) a naléhavě se mě ptá, zda jsem pomohla své křehkosti/slabosti (Šárka)?! Stydím se a je mi trapně, protože jsem jí nepomohla.

Náhle coby svoje hamižnost stojím společně se svou nezralostí, naivitou (David) u povinnosti (dodávka) a navádím ji ke špinavému obchodu – má za cenu ohrožení života (zbraně) a integrity (drogy) získat více energie (peníze).

(Poznámka: výklad snu by se lišil, kdybych ho vykládala dnes…stejně tak by se lišil, kdyby se přesně takový sen zdál někomu jinému – neplatí tedy, že zbraň se vždy rovná ohrožení života a peníze energii atp. – viz učebnice snového jazyka.)

Tento sen mě velmi zaujal. Abyste rozuměli proč, musím Vám přiznat, že se odjakživa trápím svým „nedostatkem“ energie. Kdybych měla úroveň svých sil ztvárnit pomocí obrazu nějakého zvířete, jednalo by se o šneka, lenochoda, případně pandu. 🙂

Prvních dvacet let svého života jsem strávila (zoufalou a neplodnou) snahou stát se gepardem, druhých dvacet let pak snahou smířit se s tím, že volský povoz nikdy nepojede tak rychle jako pendolino – a že to má své výhody!

Snaha něco přijmout, smířit se s tím je proces, někdy se mi daří více, někdy hůře – momentálně procházím obdobím, kdy jsem opět hrubě nespokojená se svou pomalou pandovitostí a chtěla bych VÍC sil, energie, elánu, akceschopnosti! Proto mě výše uvedený sen tolik zaujal.

Říká totiž jasně, že moje touha po větším množství energie, je prachobyčejná hamižnost! Hamounství, které zneužívá mé naivity a nezralosti a je ochotné mě dohnat až k závislosti nebo ohrožení na životě, jen aby získalo, co chce!

Zapadnout, to je, oč tu běží

„Omlouvám se, ale jsem trochu stydlivá.“
„To nedokážu.“
„Jsem unavený.“
„Nemám žádné ambice.“
„Nerada cestuji.“
„Je mi smutno a nemám na nic náladu.“

Schválně – vnímáte tyto věty pozitivně? Nebo alespoň neutrálně? Pokud ano, gratuluji Vám. Pokud ne, jste dcerou/synem této společnosti.

Když se pozorně podíváte kolem sebe, zjistíte, co je vystavováno na odiv, co je zdůrazňováno, čeho jsou plné facebookové profily a Instagramy – co je jinými slovy žádoucí a usilování hodné:

Slunce. Cizí kraje. Nové zážitky. Akce. Rychlost. Peníze. Růst. Sex. Osobní rozvoj. Veselost. Společenskost.

Nasáváme to s dětskými knížkami (ve všech příbězích se přeci pořád něco děje, jinak by ani nebylo o čem psát), filmy, ve škole, ve výchově, v práci:
„Kdo bude poslední, bude dělat kliky!“
„Makej, makej, makej!“
„Kdo to nejrychleji sní, bude král.“
„To je ale hnusně!“ (Když prší.)
„Konečně je chvilku hezky!“ (Když svítí sluníčko.)

Chceme všeho hodně: přátel, peněz, sexu, zážitků, jídla, čtverečních metrů, aut, akce…

Co se stane, když se narodí člověk, které potřebuje čas, než si na něco nového zvykne? Hodně času? Který je spíš opatrný než akční? Naprosto mu chybí pochopení pro účel a smysl soutěživosti? Rád jen tak pozoruje svět a zapojit se mu chce jen zřídka? Cestování nesnáší? Vydělávání peněz ho nechává chladným? K zážitku mu stačí půl dne chodit po lese a koukat, jaká je to krása? Nemá žádné ambice a ze všeho nejradši jen tak JE a má klid?

S největší pravděpodobností si dříve nebo později všimne, že nezapadá. Že je jiný. A ne v dobrém slova smyslu. Že je vadný. Nedostatečný. Přijde Vám to úchylné? Přehnané? Podívejte se kolem sebe – možná znáte někoho takového a možná jste to Vy sami. Šnek, který se celý život snaží běhat rychle jako gepard, ryba lezoucí na strom, motýl s křídly mokrými, jak se snaží létat v dešti.

Všichni chceme být přijatelní, „správní“, zapadnout. Bohužel zapadnout do nevyvážené společnosti znamená být také nevyvážený. Být přijat společností, která je posedlá jen jednou stranou existence – tou světlou – znamená být také jednostranný. A co hůř, pro ty, kteří přirozeně reprezentují spíše tu „nežádoucí“ stranu, to znamená úplně potlačit sebe sama. Stát se vlastním opakem.

Utrpení, které z toho plyne, je nezměrné. Skoro žádné dítě nemá sílu se lišit – každé se více či méně – bude snažit přizpůsobit. A bude-li mít štěstí, stráví mnoho let dospělého života přeučováním toho, co se v mládí naučilo. Nebude-li mít štěstí, prožije celý svůj život coby imitaci domnělého ideálu a nikdy nezjistí, kým je doopravdy.

Dešťová víla

Kdysi kdesi žila jedna dívka. Byla hluboce nešťastná – všude, kam přišla, začalo totiž okamžitě pršet. Nikdo se s ní nechtěl kamarádit, protože zkazila každý piknik, výlet nebo party. Dívka z toho byla velmi smutná – než zjistila, že je dešťovou vílou! Od té doby užívala svůj dar moudře, milována všemi, kteří pečují o to, co se zelená a roste.

„Bude krásně, “ říkají lidé a myslí tím, že nebude pršet. „To je ale hnusně,“ nadávají, když prší. „Hlavně nesmí býti smutno,“ zpívají. „Nebreč,“ přikazují. Není jednoduché být dešťovou vílou mezi takovými lidmi.

Být sám sebou předpokládá odvahu být jiný než ostatní. Někdy to dokonce znamená být opačný než ostatní. Vyznávat naprosto odlišné hodnoty, a přesto respektovat rozdílná přesvědčení druhých. A aby člověk mohl sám sebou být, musí sám sebe umět poznávat. Jinak si nechá navždy spílat, že kazí veselí svým deštěm, protože nikdy nezjistí, že je dešťová víla.

Sny jsou královskou cestou sebe-poznání. Poselstvím naší duše. Naučte se jim rozumět – začít můžete pomocí mého e-booku Sny – náš vnitřní kompas – můžete si jej stáhnout ZDE. A pokud byste rovnou chtěli učebnici snového jazyka, tak tu najdete tady.

Olga Plíčková
Už 20 let mě fascinují sny - díky svým zkušenostem pomáhám lidem porozumět svým snům a odhalit tak skryté souvislosti, vidět neviděné a přijmout odštěpené části jejich já a tím najít spolehlivé vnitřní vedení. Jsem autorkou učebnice snového jazyka Cestou domů - sny jako průvodce na cestě k sebepoznání a celistvosti a Cyklického zápisníku: Učebnici snového jazyka najdete zde >> Zápisník najdete zde >> Můj příběh si přečtěte zde >>