Dávat svému životu smysl

„Jaký je smysl života? – to není otázka, kterou my klademe životu, ale naopak – to život se nás ptá, jaký smysl svému životu dáme.“ 

Viktor Frankl, psychiatr, psychoterapeut, přeživší koncentračního tábora, zakladatel tzv. logoterapie – léčby prostřednictvím dávání smysl svému životu.

Mnoho lidí, mnoho smyslů

Tento židovsko-česko-rakouský lékař a terapeut byl za války vězněn v několika koncentračních táborech. Všiml si, že lidé, kteří tyto příšerné a traumatizující tábory přežili (a byli následně schopni vrátit se do plně do života), měli něco společného: hlubokou víru, že (jejich) život má smysl.

Po skončení 2. světové války se podílel na terapeutické pomoci zbídačenému Rakousku – zakládal terapeutická centra po celé zemi – a znovu byl svědkem toho, že utrpení nezlomí ty jedince, kteří mají (nebo jsou schopni získat – např. prostřednicvtím terapie) pocit, že jejich život má smysl. Vyslechl velké množství klientů a došel k závěru, že smysl života není něco, co by bylo předem dané a pro každého stejné. Právě naopak, každý jednotlivec je vyzýván k tomu, aby smysl svému životu dal; aby smysl svého života aktivně vytvářel.

Každý jednotlivec je vyzýván k tomu, aby smysl svého života aktivně vytvářel.

Pokud je smysl života něco, co aktivně vytváříme, pak se nutně skládá z malých každodenních akcí, činů a myšlenek, které jsou základem té velké stavby jménem „můj život“.

Jak myslíme, tak jednáme, jak jednáme, takoví jsme

Tvorba smyslu začíná v naší hlavě, protože je to ona, kdo dává našemu vnějšímu i vnitřnímu světu nálepky: dobré, špatné, příjemné, nepříjemné, smysluplné, nesmyslné… Naše myšlenky se odívají do slov, ze slov se skládají přesvědčení, na přesvědčení reagujeme emocemi, dlouhodobé emoce se promítají do našeho fyzického zdraví a našich činů. Jak řekl Gándhí: „Jak myslíš, tak jednáš, jak jednáš, takový jsi.“

Vyplatí se tedy být bdělý a vědomě vnímat, jak svůj svět pojmenováváme, protože slovy tvoříme svůj svět. Poznání sebe sama je tedy mocným nástrojem tvorby života, jaký opravdu chceme. Když znám sebe – svoje myšlenky, interpretace a přesvědčení – mohu je ovlivňovat a měnit – a tím následně měnit i své činy a sebe sama.

Symbolická rovina reality

Jedním ze způsobů, kterým můžeme prohlubovat sebe-poznání, je schopnost vědomě pozorovat dění uvnitř sebe sama prostřednictvím snů nebo našich reakcí (emočních, slovních i fyzických) na dění kolem sebe a vnímání symbolického významu tohoto dění. Ve snech na sebe naše vlastnosti, sklony, myšlenky a přesvědčení berou podobu snových postav inspirovaných lidmi z našeho bdělého života. V bdělém životě se na určité úrovni děje totéž – není náhodou, že potkáme někoho, koho jsme dlouho neviděli; třikrát za sebou nám ujede dopravní prostředek, zrovna když se potřebujeme dostat na důležitou schůzku; když se to nejméně hodí, rozbije se nám telefon a nebo na naše dítě málem spadne nová komoda…

Bdělý život má symbolickou rovinu, se kterou můžeme pracovat úplně stejně, jakoby to byl sen.

Události našeho života můžeme interpretovat úplně stejně, jakoby to byl sen. Tím zjišťujeme, jaký pro nás mají doopravdy význam, poznáváme své motivy a objevujeme své interpretace. Díky tomu získáváme nový náhled na sebe a svůj život a můžeme mu dát nový směr – a smysl. Pojďme si to ukázat na příkladu:

Příklad

Popis reálné situace:

Vytvořila jsem si vision board pro letošní rok a vyrobila „koutek pro radost“ – zátiší krásných drobností, které mi připomínají, že život není jen o povinnostech. Obojí jsem postavila na novou šuplíkovou komodu. Lehla jsem si na postel a kojila mladší dceru, starší si hrála se šuplíky, když tu najednou se komoda převážila a padala na ní, už už jsem ji viděla zavalenou a se zlomenou nohou, naštěstí ale stihla uskočit a má jen odřený prst. Neumím si to ale vysvětlit: komoda je těžká, stabilní, nechápu, jak ji dcera mohla převážit, je to nějaké znamení? Třeba že jsou moje plány na tento rok příliš ambiciózní a tím „ohrožující“ pro mé děti, rodinu??

Já: Zuzko, zkusme tu situaci vyložit, jakoby to byl sen, ano? Budu ti klást otázky, ty je zodpovíš, tvé odpovědi dosadíme zpět do děje události a uvidíme. Tady jsou otázky:

• Jak přesně si starší dcera s těma šuplíkama hrála?
• Kde v té situaci jsi cítila nejsilnější emoci a já to byla?
• Když se řekne “skříňka/komoda”, co první se ti vybaví? Jakými dvěma slovy bys vystihla “energii” té skříňky/komody?
• Co pro tebe znamená ten koutek a vision board?
• Kdybys měla dvěma slovy vystihnout starší dceru, jaká bys použila?
• Co znamená to “spadnutí” – té skříňky? (Pro mě by to bylo něco jako “nerovnováha”, pro inspiraci, co myslím svou otázkou)

Zuzka:

• Jak si hrála – nevím, kojila jsem zády k ni, uspávala jsem v posteli. Často otevírá šuplíky. Tipuji, že otevřela horní dva a nějak za ně zabrala…když to padalo, horní byly otevřené.
• Nejsilnější emoci jsem cítila ve chvíli, kdy jsem viděla, že couvá, nestíhá utéct, a pak spadla a skříňka letěla na ni. Strach a bezmoc.
• Skříňka/komoda – mně se vybaví krabice a břicho. Pevný, velký a prázdný. Tahle skříňka je svěží dech (nová a světlá a nepřecpaná).
• Koutek pro mě znamená ženskost, intuici, kreativitu, barevné a něžné zítřky. Hladí po duši.
• Vision board sebehodnotu, a že to dotáhnu, že to zvládnu a najdu se v tom, co dělám.
• Starší dcera = divoká, nezvladatelná energie
• Spadnutí – podle mě nečekané ohrožení, nerovnováha (ale ničemu – ani koutku, ani komodě, ani vision boardu) se nic nestalo.

Já: Výborně, děkuju. Teď tvé odpovědi dosadíme do děje události – například „starší dcera“ v ději události nahradím „divokou, nezvladatelnou energií“:

Přepis děje reálné situace s použitím překladu:

Divoká, nezvladatelná energie (dcera) si hraje s pevností, svěžím dechem nových zítřků (komoda), ne kterých spočívá ženskost, intuice, kreativita a sebehodnota (koutek a vision board), dojde k nečekanému ohrožení pevnosti a stability (komoda) i energie (dcera) a kreativity a sebehodnoty (koutek a vision board). Nikomu a ničemu se ale nic nestane.

Zuzka: Takže mi ta událost chtěla říct, ať nepanikařím a dávám si pozor na svou nespoutanou energii, protože když ji nebudu dobře vyrovnávat, tak může ohrozit mou stabilitu a vše, co je pro mě teď důležité – včetně té energie samotné?

Já: přesně tak 🙂

Zuzka: Ty jo, to by mě vůbec nenapadlo, vyložit si tu událost jako sen a zbytečně bych se trápila obavami, že dělám něco špatně!

Závěr:

Zuzka si mohla spadlé komody nevšímat (jako to dělá drtivá většina lidí) nebo mohla vnímat její smysl povrchně, na základě svých automatických sklonů nějak reagovat (v tomto případě propadnout obavám a úzkosti), a nebo rozpoznat svoje přesvědčení a programy v akci, odhalit skutečný význam situace a tím dát svým dalším myšlenkám a činům úplně jiný směr.

Dáme-li nějaké události jiný smysl, dáme tím jiný smysl i kusu svého života, jehož je tato událost součástí. A tak, kousek po kousku, vědomě tvoříme smysl svého bytí.

Jste-li odhodlaný/á spolu-tvořit svůj život tak, aby Vás bavil žít a dávat mu jedinečný smysl, vydejte se na dobrodružnou výpravu  za sebe-poznáváním do svého vnitřního světa. Jako podporu na cestě můžete využít unikátního průvodce – návod na výklad (nejen) snů, který Vás naučí výše uvedený překlad symbolů do řeči srozumitelné pro vědomí: podívejte se ZDE: Průvodce na cestě za sebepoznáním a celistvostí.