Návod na život

Kdo jsme?

Kdybych měla uvést jediný důvod, proč miluju práci se sny, pak bych řekla, že sny mi pomáhají zjišťovat, kdo jsem. Díky práci se sny odlupuji vrstvu za vrstvou domnělých představ a iluzí o sobě a dostávám se ke své podstatě, esenci. Té jedinečné, neopakovatelné Olgovitosti, kterou nemá nikdy jiný na světě, jen já. Říkám jí duše a věřím, že vyvěrá z jednoty, která je prapůvodem všeho, a že mým úkolem je nacházet milion a jeden způsob, jak ji kreativně vyjádřit. Přišla jsem žít to, co nikdo jiný nemůže – protože není mnou.

Stejně jako je otisk prstu každého člověka neopakovatelný, tak má být neopakovatelný jeho/její stopa, kterou zanechává svým způsobem života, pohledem na svět, postoji, tvorbou, cítěním, zkrátka tím jaký/á je.

Jenže naše výchova a společenské tlaky obecně směřovaly k pravému opaku – jejich cílem nebylo a není rozvinout unikátní potenciál každého člověka, ale spíš nacpat nás do předem definovaných škatulek. „Každý normální“ člověk ví, co se má a nemá, co je správně, špatně, co je a není potřeba, o co se v životě snažit, čemu se naopak vyhýbat.

Slyšet tichý hlas uvnitř

Nebyli jsme vedeni k tomu, abychom slyšeli – nebo dokonce vy-slyšeli – svůj vnitřní hlas, naopak máme se řídit radami moudřejších – učitelů, rodičů, guruů všeho druhu. Někteří odjakživa tuší, že s tímto přístupem není něco v pořádku. Většinou proto, že se do předem připravených škatulek toho, kým „by měli“ být, nevejdou. Jsou tedy nuceni hledat nějaký jiný – svůj – způsob žití ve světě, kam jakoby nepatří.

Ať už je důvod, který je donutí jít neprošlapanou cestou, jakýkoli, málokdy tito lidé ze začátku vědí, kdo jsou doopravdy. Nánosy různých „musíš“, „nesmíš“, „měl/a bys“ a „neměl/a bys“ bývají velmi tlusté. Když se poprvé setkají s otázkou „a co chceš ty?“…bezradně mlčí. Jak se to pozná, co chci? Chci to, co chci, protože to chci nebo proto, že jsem naučený/á to chtít?

Co mě opravdu baví? Co mě naplňuje? Co mě činí šťastným/šťastnou? Co rád/a dělám? Co miluju? Co je moje vášeň? Co by mi TEĎ udělalo radost? Jaké dary nabízím? Co jsou mé talenty? Co umím? Co umím opravdu skvěle?

Mám za to, že být sám sebou a spolu-tvořit svůj život znamená poznávat odpovědi na tyto otázky. Poznávat…nikoliv poznat –  protože odpovědi nejsou statické a jednou provždy dané. Mění se tak, jak se měníme my, respektive jak se prohlubuje naše povědomí o tom, kdo jsme.

Sny jako odpověď

Práce se sny mi umožňuje pomáhat sobě i druhým na často trnité cestě sebe-poznání. Sny jsou neúplatné obrazy z naší duše, jsou pravdivou výpovědí o tom, jak to skutečně v sobě máme zrovna nastavené. Co doopravdy cítíme, jak vidíme sebe, druhé i svět.

Tím, že nám umožňují zahlédnout pravdu o sobě, dávají nám sny šanci porozumět svým motivům, oddělit, co je naše a co nános výchovy, zvyklostí a starých vzorců chování. Díky snům se můžeme stávat stále více sami sebou.

Máte odvahu?

Psycholog a mystik C. G. Jung nazývá tento proces naplňování svého potenciálu individuací. Není to nic jednoduchého. V neposlední řadě proto, že být sám sebou často znamená být jiný než ostatní – a zejména v začátcích, než si člověk najde spřízněné duše – také být osamělý. Rodina nechápe, kamarádi se odcizují, partner nespolupracuje…

Žít po svém je namáhavé – nemůžete použít cesty jiných, vyšlapáváte tu svou krok za krokem. Inspirace není kopírování – můžete zkusit, co dělal někdo jiný, ale stejně je nutné vše přizpůsobit sobě a svému životu.

Tvořit svůj život znamená dělat chyby, mnoho chyb. Vzdát se domnělých či skutečných jistot. Umět žít s nepředvídatelností a být ochotni přijímat vše, co po cestě nacházíme, ať se nám to líbí nebo ne. Důvěřovat životu, zdroji. Nechat se vést do neznáma vnitřním partnerem, který ví.

Návod na život

Kromě snů miluju pohádky, které považuji za jakési kolektivní sny. Poslední dobou si často vzpomenu na poslední hranou verzi Popelky. Umírající matka dá Popelce radu, která ji má pomoci v každé situaci, které bude muset v budoucnu čelit: zůstaň vždy odvážná a laskavá.

Zdá se mi, že pokud existuje univerzální „návod na život“, je to tato rada. Odvaha čelit všemu, co život přináší, vstát znovu a znovu, když nás události srazí na kolena, dělat chyby a přijímat důsledky, žít svůj život bez kompromisů.

Laskavost k druhým i k sobě. Otevřené srdce plné sou-citu (schopnosti cítit společně s druhými jejich bolesti i radosti, ale také empaticky přistupovat sami k sobě).

Potkávám lidi, kteří jsou k sobě laskaví, ale bojí se. A odvážné lidi, kteří jsou k sobě velmi tvrdí a kritičtí. Kombinace obou vlastní vypadá jako správná výstroj všech, kteří chtějí žít a vyjádřit svou jedinečnou podstatu – svou duši.

Chcete-li rozumět svým snům a jste-li z Prahy a okolí, přijďte se to naučit, začínáme 3. a 4.10. více informací najdete ZDE.