Duše nemá rod

Duše nemá rod (gender)

Dělení vnitřního světa na části a postavy nám má pomoci se v sobě zorientovat, lépe se poznat a zvýšit tak svou šanci realizovat to, kým jsme, ve vnějším světě. Vnitřní postavy jako dítě, rodič, superego (cenzor, kritik) nebo stín nabývají různých vlastností podle toho, jací jsme a v jaké fázi života se nacházíme a/nebo co všechno máme za sebou. Stín může být hrozivý, ale také třeba nápomocný; rodič může být pečující, přísný, laskavý, kritický…; dítě hravé, rebelující, poslušné, živé, spontánní….atd. Zkrátka tyto vnitřní postavy mohou být v zásadě jakékoli…

A tak mi vrtá hlavou, proč by to najednou mělo být jinak, když dojde na vnitřního muže a ženu. Proč by vnitřní žena měla být pouze laskavá, jemná, krásná, pečující, pasivní, emocionální, chaotická, intuitivní…? A nikoliv také rázná, silná, racionální, ustavující řád, rozhodná, rozumná, strategická a k cílevěomá? A vnitřní muž obráceně?

Chápu, když nějaký člověk řekne: „Svůj život se snažím příliš rozumově řídit, unikají mi tak některé jeho rozměry – a proto chci více rozvinout svou schopnost prožívat a cítit.“ Nebo: „Mé plány a sny se většinou neuskuteční, chci posílit svou schopnost plánovat a jednat.“ Ale k čemu je dobré nazvat to první rozvojem ženské části a to druhé rozvojem mužské části? Není to označení „mužské“/ „ženské“ nadbytečné?

Kulturní rozdíly v chápání mužských a ženských vlastností

Existují kultury, kde jsou logické uvažování, vůdčí schopnosti a ekonomická zdatnost považovány za typicky ženské vlastnosti – majetek tam patří výhradně do rukou žen, muži jsou považováni v tomto ohledu za příliš emocionální a nespolehlivé. Takový patriarchát naruby. V jiných společenstvích je sice ženství spojováno s intuicí a emocemi, ale právě PROTO jsou to muži, kteří následují vedení žen – ženy určují co a kam, mužům je ponechán prostor pro „jak“ – tedy zhmotnění vizí žen.

Liší-li se ale kultury v tom, co považují za ženské nebo mužské, podle mě to znamená, že rozdílné vlastnosti připisované mužům a ženám nevyplývají z jejich fyzické podstaty, ale jsou sociálně (společensky) podmíněné.

Pokud by některé vlastnosti vycházely z biologické podstaty muže/ženy, pak by se na těchto vlastnostech všichni shodli a neexistovaly by názorové a kulturní rozdíly. Například rodit, menstruovat a kojit mohou pouze ženy. O tom se nevedou žádné polemiky, všechna lidská společenství jsou v tomto ohledu za jedno. Dá se říci, že jakmile na něco existují minimálně dva různé názory, znamená to, že to NENÍ biologická danost, ale společensky podmíněná (a tedy změnám podléhající) záležitost.

Zdá se tedy, že vlastnosti jako například „intuice“ nebo „rozumnost“ jednoduše jsou, existují, a jsou přístupné i mužům i ženám, jen je rozdílné společnosti připisují jednomu či druhému rodu (genderu). Tedy vlastnosti jsou primárně lidské, teprve druhotně připsané mužům nebo ženám podle preferencí dané společnosti.

Proměnlivost ženských a mužských vlastností v čase

Pojďte si zkusit takový testíček. Podívejte se na popisy níže, co řádek, to atributy jednoho řeckého božstva. Tipněte si, jestli daný řádek popisuje mužského nebo ženského boha, a pak teprve čtěte dále.

A) Chaos, emoce, také úroda a plodnost
B) Válka, právo, spravedlnost, síla
C) Tanec, hudba, věštby, prorokování
D) Lov, divočina

Tak, máte?

Správná odpověď je: Dionýsos (A), Athéna (B), Apollon (C), Artemis (D). Hm. Emocionální, chaotické, tančící a věštící mužství. Strategické, silné, lovící, divoké ženství. V patriarchálním Řecku, považte. A něco mi říká, že tím staří Řekové neměli na mysli Dionýsovu vnitřní ženu nebo Artemidina vnitřního muže. Spíš si myslím, že to jsou zbytky původní moudrosti, že vlastnosti jsou primárně lidské (a nikoliv nutně mužské nebo ženské). Kdo ví.

Vlastnosti, které my tedy dnes vnímáme jako samozřejmě a výlučně mužské/ ženské, takto striktně nebyly vnímány vždy.

Sny jsou genderově nedůsledné

Také ve snech jsem zaznamenala podezřele velkou genderovou nedůslednost. 🙂 Nezávisle na vědomých postojích snících se jejich vnitřními světy promenují laskaví, jemní a něžní mužové nebo silné, dravé a logicky chladné ženy, stejně jako „tradičnější“ zástupci obou pohlaví.

Dalo by se to smést ze stolu s tím, že žena, která sní o dravé a logicky chladné ženě, je zkrátka posedlá svou mužskou stránkou a podobně žena, která sní o jemném a něžném muži, nemá svého Anima dostatečně vyvinutého atd. Jenže ve světle výše uvedených kulturních rozdílů ve vnímání mužství a ženství se mi spíše zdá, že sny jen ukazují to, co z nějakého důvodu leckdy zapomínáme vidět: naše duše nemá rod.

Celistvost jako cíl života a svoboda volby

C. G. Jung tvrdil, že cílem lidského života je tzv. individuace – stávání se celistvým. A ve světle celistvosti mi nedává dělení na mužské a ženské vlastnosti smysl. Chci-li se stát úplnou, potřebuji poznat a realizovat veškeré charakteristiky, které jsou v souladu s mou podstatou /srdcem / duší – a je úplně jedno, jestli jsou tzv. mužské nebo ženské.

Mám ráda svobodu volby, kterou mi absence dělení na mužské/ženské vlastnosti přináší. Moje vnitřní žena i muž mohou nabývat právě takových vlastností, jaké moje duše uzná za vhodné – a do jisté míry se pak tato svoboda promítne i do mého vnějšího světa, kdy do vztahů vstupuji jako celistvější bytost, která není závislá na doplnění některých chronicky chybějících vlastností okolím. To neznamená, že nepotřebuji pomoc nebo podporu, mnoho věcí vždy zůstane mimo mé schopnosti (zaparkovat podélně a kynuté knedlíky, například 🙂 ) – ale nejsem limitována předem nastavenými škatulkami toho, co je správně ženské/mužské.

Dělení na mužské a ženské vlastnosti má možná význam s ohledem na historii – víme-li, jaké vlastnosti byly/jsou typicky připisovány jednomu nebo druhému pohlaví, víme také, jaké vlastnosti nám asi byly výchovou (rodinnou i společenskou) „upřeny“ a můžeme zjednat nápravu = rozvinout je.

Pokud chcete porozumět svým snovým postavám a umět své sny vykládat, stáhněte si e-book Sny – náš vnitřní kompas, zde. 🙂

Budu velmi ráda, když mi napíšete (do komentářů pod článkem na Facebooku nebo na email olga@olgaplickova.cz), jaké benefity vám konkrétně přineslo dělení vlastností na mužské a ženské. Co užitečného jste získali, když jste přijali, že některé vlastnosti jsou výhradně mužské a jiné zas ženské? Svými odpověďmi mi možná pomůžete vyřešit několik desetiletí trvající záhadu. 🙂

P.S. Všichni jsme na cestě… mé zde prezentované názory jsou jenom to: názory. Sice podložené nemalou zkušeností a studiem – ale rozhodně není mým cílem vyvolat dojem, že tu prezentuju nějakou „pravdu“. Pokud nejste článkem inspirováni, ignorujte ho. 🙂

P.P.S. Jazyk je vždy „rodový“ – ta duše, ten duch, ten muž, ta žena, ale v různých jazycích jsou tyto rodové příslušnosti pojmů různé…