Co s nimi?

„Bojovat za mír je jako šuk.t za panenství“ 🙂

Už je to několik let, co tato hláška obletěla internet. Mě dodnes baví svou drzostí, košilatostí, roztomilou nejapností a hlavně – svou pravdivostí. 🙂 Minimálně v mém vnitřním světě se opakovaně ukazuje, že to, proti čemu bojuju, sílí. Co ale dělat s těmi svými částmi, které jsou z nějakého důvodu „nepřijatelné“? Co dělat s vlastní nevědomostí, brutalitou, mstivostí, leností, omezeností, předpojatostí, agresivitou…?

Často se setkávám s radou, že tyto vlastnosti je nutné ovládnout a mít je pod kontrolou. Nepotlačovat je, nebojovat s nimi, nezastírat je, naučit se je používat ve svůj prospěch. Souhlasím s tím, že nikomu neprospěje, když se nechá vláčet svými stinnými stránkami. Je daleko lepší naučit se je konstruktivně vyjadřovat. Ale jak? Co to znamená?

Zničit krtka?

Odjakživa miluju pohádky. Už jako dítě jsem tušila, že jsou velmi moudré a  že aplikovat na ně morálku a logiku bdělého světa naopak není moudré vůbec. Vnímala jsem je jako cosi tajemného a přišlo mi, že vidět je jako pouhý příběh s morálním ponaučením znamená jejich tajemství zcela minout.

Ráda je čtu a hledám v nich ponaučení. Zdálo by se, že v otázce „Co dělat s nepohodlnými vlastnostmi“ mají dost jasno. Je podstatou pohádek, že zlo je vždy po zásluze potrestáno – čaroděj, drak, obr, falešný přítel, zlá macecha atd. – vyhnáni či zabiti. Znamená to, že pohádky radí přesně toto udělat i s našimi negativními vlastnostmi? Vyhnat? Zabít? Ne tak docela.

Pohádka jako symbolické vyjádření

Pohádky je možné chápat různě. Mně se líbí přístup hlubinné psychologie, která s nimi pracuje jako s mapou kolektivní duše, vnitřní krajiny. Podobně jako ve snech je všechno, co se v pohádkách vyskytuje, symbol – znak, který odkazuje jinam. Vše, co se v pohádce odehrává, je obrazné – zástupné – vyjádření. I boj. I smrt.

Vezměte si takové pohádky o dracích. Draci jsou často interpretováni coby symbol toho nejtemnějšího ne-lidského (zla) v nás. Většinou je zabití draka nutnou podmínkou k vysvobození princezny a je bráno jako zásluha. Hrdina díky své síle a obratnosti ovládne své nízké a nevědomé pudy a vlastnosti (draka) a díky tomu se může spojit se svou duší (princezna). Viděno z tohoto úhlu, pohádky nás učí, že boj a zabití je nutnou součástí našeho vnitřního světa a některé naše části tam zkrátka nemají co dělat. Chceme-li princeznu, musíme se zbavit draka.

Pokud ALE vezmeme zabití jako SYMBOL (= znak odkazující jinam) a ne cosi, co máme doslovně opakovat, pak vše uvidíme v jiném světle. Smrt můžeme přeložit jako obrazné vyjádření absolutní transformace, radikálního obratu, změny, proměny. Něco skončí a promění se to v něco JINÉHO. Je to, JAKO BY něco bylo zabito. Už to nadále nebude existovat v této podobě; nabude to podoby jiné.

To, co dosloužilo (drak), bude transformováno. To, co symbolizuje drak, nebude již nadále existovat v dračí podobě – promění se to v princeznu. Princezna tedy není něco, co drak pokoutně uzmul a drží ve vězení, ale pouze jinou VARIANTOU draka. A tato transformace proběhne prostřednictvím hrdiny – symbolu pro akční, odvážné a fyzickou silou disponující složky našeho Já.

Pohádka nás učí, že aby se z „A“ (drak) mohlo stát „B“ (princezna), je nutná TOTÁLNÍ transformace (smrt), ke které bude potřeba mnoho sil a odvahy (hrdina).

Pohádky nejsou důkazem naší primitivnosti z dob před civilizací. Nenabádají nás ke krutosti a brutalitě, právě naopak

Mocné a neznámé síly (nejen) dolního – duševního – světa naháněly (nahání) lidem hrůzu a strach je špatný rádce. Tak se asi stalo, že pohádky mnohdy sloužily a slouží jako nástroj strašení a vytváření bubáků – draci, čarodějové, podzemní prostory, čerti a další bytosti jsou pak vnímány jako zlé, proti člověku jdoucí síly, které je nutno zabít, zlikvidovat, ovládnout, zmocnit se jich, potrestat je a nikdy, NIKDY jim už nedovolit se vrátit.

Já jsem toho názoru, že tyto síly byly jen špatně pochopeny. Nejsem naivní. Určitě v našem vnitřním světě existují i bytosti, jejichž úkolem JE po nás jít, ublížit nám, pozřít nás, když se necháme… Ale není v tom nic osobního…Ony prostě takové jsou. Stejně tak je síla některých bytostí dolního – duševního světa – opravdu nebezpečná, když nejsme připraveni a neumíme s ní zacházet. Ale sama o sobě není ani dobrá ani špatná, prostě JE.

Dá-li si ego-já tu práci, aby poznalo, co je drak zač, zjistí, že je to zosobnění energie, která ho vysoce přesahuje. Drak neboli Had je symbol pro pra-sílu ležící v samých základech všeho, co existuje. Je-li tato síla neprobuzená nebo používaná nesprávně, pak může být opravdu nebezpečná. Ne ale proto že by byla špatná. O elektřině také neřeknete, že je zlá, když sáhnete do odhalené zásuvky a dostanete ránu.

Co tedy s nimi?

Úkolem zralého já-ega je se s těmito silami potkat, projít společně s nimi transformací a díky této proměně je přivést do vědomí. Abych se tedy vrátila na začátek. Konstruktivní práce s našimi „temnými“ vlastnostmi znamená a) setkat se, b) poznat, c) transformovat – zvědomit – jinými slovy INTEGROVAT.

Učinit je naší právoplatnou součástí, která zaujme takové místo, které jí patří a které je pro ni přirozené

Hrdina (ego) tedy draka (dračí – hadí sílu) promění v oduševnělou sílu princezny (animy). Hadí – dračí síla se tak stane tím, čím být má – naším spojením s duchem – zdrojem – vesmírem. Když se poprvé potkáte s drakem, asi vás vyděsí. Bude se vám zdát obludný, zlý, nepřátelský. Je, zdá se, naším sklonem odsuzovat, co jsme nepoznali. Když si ale dáte práci draka poznat, zjistíte, že nebude náhoda, že se nejstarší části našeho mozku jmenují „plazí mozek“. Drak – plaz – had totiž odkazuje k tomu nejstaršímu a nejpůvodnějšímu v nás – k našim kořenům v tom, co nás mnohonásobně přesahuje.

Takzvané negativní vlastnosti, stinné stránky, zlo – jsou problémem jen tehdy, pokud jsou nepoznané, nevědomé a působí na jiném místě, než jaké jim přísluší

Až si tedy příště budete lámat hlavu s tím, co si počít s nějakou svou otravnou nebo „negativní“ vlastností, ptejte se sami sebe: Co tato vlastnost znamená? Co ode mě chce? Když ji očistím od všeho stereotypního vnímání, čím je ve skutečnosti? Kdy by tato vlastnost mohla být užitečná? Jaké místo v mém životě jí po právu patří? Díky těmto otázkám pak můžete zjistit, že i taková lenost je možná jen moudrou reakcí vašeho těla, které vám třeba říká: „Už dost, jsem přetažené, už dál nemůžu, potřebuju si odpočinout!“ nebo „Nudím se, potřebuju změnu!“ a nebo „Tohle, co po mě chceš, není tvým darem, odmítám se tím vůbec zabývat.“ 🙂

Pokud vás zaujal můj přístup k pohádkám, můžete si stáhnout e-book Sny – náš vnitřní kompas – sny a pohádky jsou si velmi podobné a oboje lze vykládat pomocí metod v e-booku popsaných.

Máte dotazy? Připomínky? Napište mi na olga@olgaplickova.cz nebo na Facebooku: Sny – náš vnitřní kompas.