Co skutečně znamená být vysoce citlivým člověkem a proč na tom záleží?

„Vysoce citlivá povaha (HSP) je jen jednou z mnoha vlastností, které vás definují – je to neutrální rys temperamentu. Je stejně přirozený a normální jako mít tmavé nebo světlé vlasy. Není to žádná „diagnóza“ a pokud HSP lidé žijí autenticky, nebudou trpět duševními, fyzickými ani emočními obtížemi. Jejich citlivost není – a znovu opakuji, není – součástí žádného jiného neurodivergentního stavu, duševní nemoci či čehokoliv jiného.“

Tímto naléhavým prohlášením končí text Barbary Allen Williams (BAW), neúnavné propagátorky práce Elain Aron (autorky konceptu HSP) v oblasti vysoké citlivosti. Publikovala ho proto, že jí dělá starosti, kolik pozornosti je v souvislosti s vysokou citlivostí (HSP) věnováno senzorickému přetížení, přílišné citové reaktivitě, problémy s pozorností, sociálními interakcemi a/nebo přestimulovaností, abych jmenovala ty nejčastější. HSP je dokonce řazena mezi neurodivergentní stavy nebo diagnózy jako je ADHD, autismus, dyslexie, porucha senzorického zpracování (SDD) a další.

HSP není diagnóza

To je zásadní omyl, protože jak píše B.W.A.: „Je však důležité pochopit, že spolu nesouvisejí. U malé menšiny lidí se mohou vyskytovat současně, stejně jako může být někdo vysoce citlivý a zároveň mít astma – tyto dvě věci k sobě ale „nepatří“. Nejsou způsobeny stejným mechanismem, pouze se vyskytly u stejného člověka. Nejde o přirozeně propojené nebo související jevy. Pokud jsme vysoce citliví (HSP) a zároveň máme některou z těchto odlišných obtíží (například ADHD nebo dyslexii), pravděpodobně nás ovlivní více než ty, kteří HSP nejsou, protože vše zpracováváme hlouběji.“

Neplatí také, že by HSP byli slabší nebo křehčí než ne-HSP ve smyslu snazšího podlehnutí duševním nemocem a/nebo obtížím. Ano, HSP jsou vnímavější, ale pokud znají sami sebe a umí se sebou pracovat, mají nástroje pro zvládání stresu a díky své „vantage sensitivitě“ (zvýšená vnímavost k pozitivním vlivům), schopnosti hluboké sebereflexe a kreativitě se o sebe umí typicky lépe postarat než většinová populace.

BWA dále píše: „Vysoce citliví lidé (HSP) často jako první vykazují známky stresu jednoduše proto, že si jej lépe uvědomují a reagují na stresory či změny intenzivněji. Není s nimi nic špatně – jejich prožívání je pouze hlubší a projeví se dříve než u většinové populace.“ – Je velmi pravděpodobné, že tato vnímavost je evoluční odpovědí na výhody, které plynou ze skutečnosti, že v populaci existují jedinci, schopní ucítit „kouř“ vznikajícího problému dříve, než se tento naplno rozhoří. Tomu také nasvědčuje fakt, že vysoká citlivost se vyskytuje napříč další minimálně stovkou živočišných druhých – zde všude výzkum identifikoval cca 15-20% vysoce citlivých jedinců.

HSP versus neurodivergence

Zaměňování HSP za problémové neurodivergentní stavy nebo dokonce duševní obtíže jen ještě více oddaluje okamžik, kdy by si většinová společnost mohla uvědomit, jaké cenné dary a možnosti HSP do svých komunit přinášejí. Tento zmatek také ztěžuje práci těch HSP, které jsou na cestě k rozpoznání a uznání svého unikátního temperamentu nebo těch HSP, které léči zranění, která utržili na cestě životem. Je rozdíl mezi úsudkem, že jste prostě neschopní zapadnout do společnosti a tak vám nezbývá než se jí stranit a závěrem, že si díky své vnímavosti chcete interakce s druhými vybírat tak, abyste mohli zužitkovat například svůj dar hluboké kognitivní empatie (schopnost pochopit úhel pohledu nebo mentální stav někoho jiného).

Je rozdíl mezi skutečností, že mě jako HSP „small-talk“ nudí a skutečností, že coby člověk s diagnózou autistického spektra „small-talk“ neumím, protože mi nejdou číst výrazy tváře. Je rozdíl, pokud se kvůli svým zraněním bojím vstupovat do vztahů a tím pádem je „neumím“ a mezi tím, pokud postrádám schopnost empatie, a proto je neumím. Výsledek může vypadat stejně: problémy ve vztazích s druhými, ovšem protože jsou různé příčiny, budou se lišit také cesty k zotavení.

Pro HSP je současný sklon soustředit se na potíže, které mohou HSP mít jako následek neoptimálních životních podmínek, ve kterých vyrostli, zavádějící. „Místo abychom pochopili, že potřebujeme regulovat stimulaci a přizpůsobit svůj životní styl, můžeme uvíznout v roli někoho „kdo má potíže s přílišnou stimulací“, což pak umožňuje médiím pokračovat v nesprávném zobrazování HSP,“ říká BAW.

HSP jako dar

Můžeme si to představit i takto: dejme tomu, že HSP je jemně vyladěný senzor určený pro zachytávání jemných nuancí; zraněný HSP je jako jemně vyladěný senzor, který je rozladěný a potřebuje naladit; diagnóza kupříkladu poruchy senzorického zpracování (SDD) je senzor, který vnímá všechno a pořád, nejde vypnout a vnímané chybně zapisuje. Zraněný HSP a SDD budou zpočátku vykazovat společné rysy: snadné přetížení podněty a následné silné emoční reakce. Zdravý HSP dovedně používá své talenty pro službu světu, HSP potřebuje pomoc, aby mohl dělat totéž a SDD potřebuje podporu okolí, aby mohl/a své znevýhodnění zvládat a uplatnit své jiné dary.

A ještě jinak: zdravý HSP nemá rád, když ho škrábe cedulka na oblečení, tak ji prostě ustřihne, v tu chvíli může svou velkou vnímavost zaměřit zpět na tvořivý úkol, kterému se věnoval předtím. Zraněný HSP je škrábající cedulkou natolik vystresován, že to spustí nahromaděný diskomfort ze všem minulých zkušeností se škrábajícími cedulkami, vlněnými svetry a polyesterovými kalhotami, takže je momentálně zcela zahlcen a nemá nástroje, jak se z tohoto zahlcení dostat. Je to ale stav dočasný, může se díky práci na sobě dostat do stavu zdravého HSP. Tato cesta k uzdravení je navíc usnadněna výše zmíněnou vantage sensitivity (vnímovostí k pozitivním vlivům) – zvýšená vnímavost problém způsobila, ale také ho pomůže uzdravit, protože dává HSP schopnost lépe vnímat sebe sama a své potřeby a možnosti. Naproti tomu člověk s SDD může v nejlepším případě eliminovat potíže, které mu jeho SDD nastavení způsobuje, ale protože není HSP, nedobere se tím k výhodám své vnímavosti, protože tento typ vnímavosti žádné výhody nemá. (Může ale díky tomu objevit své jiné dary a kapacitu je použít.)

HSP není primárně definována potížemi a problémy, ale naopak zásadními dary, ty hlavní vyjmenovává BAW níže. A právě proto je tak důležité, abychom nezaměňovali HSP za diagnózy nebo neurodivergentní odchylky. Ano, HSP jsou jiní než většina (a v tomto smyslu JSOU neurodivergentní :-D), ale tato jinakost může a má být přínosem pro všechny, nikoliv problémem k řešení. A tak zakončíme, čím jsme začali:

„Vysoce citlivá povaha je jen jednou z mnoha vlastností, které vás definují – je to neutrální rys temperamentu. Je stejně přirozený a normální jako mít tmavé nebo světlé vlasy. Není to žádná „diagnóza“ a pokud HSP lidé žijí autenticky, nebudou trpět duševními, fyzickými ani emočními obtížemi. Jejich citlivost není – a znovu opakuji, není – součástí žádné jiné neurodivergentní podmínky, nemoci či čehokoliv jiného.

Vaše citlivost vám dává zejména:

• schopnost hluboce zpracovávat informace,
• nadprůměrné (kognitivní) exekutivní funkce,
• aktivnější zrcadlové neurony podporující empatii,
• mysl vysoce schopnou hlubokého promýšlení emocí, nápadů a situací z mnoha různých perspektiv,
• schopnost porozumět druhým, jejich motivacím a potřebám – někdy dokonce lépe, než si rozumí oni sami,
• předvídavost, schopnost vidět dlouhodobé důsledky, zastavit se a zvážit věci před tím, než začnete jednat,
• schopnost vnímat souvislosti tam, kde je ostatní nevidí,
• přirozený talent zařídit, aby se s vámi lidé cítili dobře,
• vnímavost k jemným nuancím v dění kolem sebe a schopnost rychle na ně reagovat,
• schopnost brát v potaz komplexitu života, protože už dávno víte, že nic není jen černé nebo bílé.

Tohle rozhodně není obraz nějaké „odchylky“ (ve smyslu nemoci nebo problému), ale souhrn některých z nejmocnějších schopností a darů, které lidstvo zná – a které u velké menšiny lidí umožňují ovlivňovat plány a rozhodnutí ve prospěch všech.“

Možná jste vysoce citlivý člověk, možná ne, když nás něco tíží, může to být úplně jedno. Teď na konci zimy, když očekáváme jaro, se Vám může hodit imaginace Dokončení – je to takové vnitřní vymetení pavučin a prachu, abychom se mohli znovu nadechnout a jít dál. Najdete ji po kliknutí ZDE.

Pokud Vás oblast duševního zdraví zajímá i z pohledu společenského, možná by se Vám mohla hodit kniha, kterou jsme napsali společně s dalšími autory jako je Jan A. Kozák, Tomáš Sedláček, Kamila Němečková, Jakub Mlynář a další. Jmenuje se Depresivní společnost a najdete ji po kliknutí ZDE.

P.S.: Celý text Barbary Allen-Williams si v angličtině můžete přečíst na tomto odkazu. Byl publikován na jejím facebookovém profilu 6.12. 2024.

P.P.S.: Další důležité informace o Vysoce citlivých lidech najdete přímo u zdroje: na webu Elain Aron zde. Případně, pokud jste nečetli, doporučuji její stejnojmennou knihu. Vyšla i v češtině. Pokud potřebujete jednodušší čtení, ale zároveň nechcete rezignovat na kvalitu a hloubku, doporučuji knihu Lenky Blažejové Cíťa.