Jak vidět, co nechci vidět

Minule jsem na houbách zjistila, že moje letošní alergie je důsledkem rozhodnutí „radši nic necítit“. Slíbila jsem si, že vypátrám, co tak hrozného se mi stalo, že to mé obranné mechanismy vyhodnotily jako nežádoucí a rovnou to zavřely kamsi do mého podvědomí.

Jak ale cítit, co necítím? Jak vidět, co nevidím?

První krok jsem popsala v minulém článku – vnímavost ke svému tělu a jeho signálům, ochota chápat dění v mém životě jako symbolické vyjádření toho, co je uvnitř mě. Z tohoto pohledu je alergie (a jakákoli jiná nemoc) možná požehnáním. Je to jako stopa v lese, která pozornému člověku sděluje „pozor, nedávno tu prošel medvěd“.

Druhý krok může mít mnoho různých podob – regresní terapie, konstelace, astrologie, koučing, psychoterapie, psychosomatická léčba, homeopatie a nekonečné množství dalších způsobů hledání příčin a nalézání řešení. Sama také kombinuji více přístupů, zároveň se vždy znovu vracím ke svým snům a jejich vedení. Jednu noc jsem se tedy uložila ke spánku s přáním, aby mi sen přinesl odpověď na otázku, o čem je moje alergie.

A zdál se mi tento sen

Jdu s H. a ještě někým (nepamatuju si, kdo to byl), přicházíme na kraj džungle, H. nám dává nějakou bylinu,  v tom přibíhá velký tygr, je hodně rozzlobený, vyskakuju na skříně, ty se mění na parapety oken kancelářské budovy. H. a ten druhý člověk zůstávají dole, tygra se na rozdíl ode mě nebojí.

Co znamenají jednotlivé postavy a místa ve snu, zjistím pomocí asociací, které následně vložím zpět do děje snu:
Tygr: živočišná síla, instinktivní a přirozená, tygr je skvělý lovec, žije samotářsky, má svoje teritorium, nestrpí konkurenci, je to symbol predátora, síly a moci; je oranžový – druhá čakra, sexualita, tvořivost jako esence života
H: moudrost srdce
Džungle: neochočená příroda, která má svůj vlastní řád, co mě přesahuje
Bylina: možnost rituálního/posvátného spojení s džunglí
Skříně: úložiště věcí, materiálno
Kancelářská budova: jednostranná racionalita

Je to VELMI jasný sen

Moudrost srdce (H.) mě vede k neochočené přírodní části mě samé, k životu s jeho vlastním řádem (džungle); dává mi možnost rituálního a posvátného spojení s životem jako takovým (bylina). V tu chvíli potkávám SVOU živočišnou sílu, instinktivní podstatu, moc, schopnost stanovovat a udržovat přirozené hranice, podstatu své tvořivosti, esenci své životní energie (tygr jako ESENCE džungle) – a je velmi rozzlobená! Mám strach o život, utíkám se k jednostranné racionalitě (kancelářská budova).

A to přesně dělám v bdělém životě. Toužím žít nespoutaně, být v kontaktu se svou divokou částí, být plně tou, kterou jsem; svobodnou a zároveň vetkanou do sítě života. Toužím být jako tygr v džungli – pánem a přece sluhou; mocným a přece ve službách vyšší síly. Toužím po tom a utíkám před tím.

Potlačuju tygra – než cítit jeho zlobu, radši necítím nic

V kontextu mého života se jedná o velmi pozitivní sen. Kdysi dávno se mi zdávalo o tygrech zavřených v malé kleci v bytě. V těch snech jsem ty tygry objevovala a byla zděšená, co tam chudáci dělají. Sen o tygrovi, který bydlí v džungli a o mně, jak se snažím s tou džunglí spojit, je tedy znamením, že jsem se přeci jen za ta léta posunula.

Postupně jsem se naučila žít tak, aby tygr nemusel být v kleci, ale bydlel tam, kde je doma. Překonala jsem svou hrůzu a odpor z džungle (vlhko! divné zvuky! jedovatá zvířata a rostliny!), a dokonce jsem dospěla do stadia, kdy se toužím stát součástí této divoké a neochočené krajiny. Tento posun nenastal v rovině teoretické (tam je to jednoduché a vše podstatné jsem věděla už v době snů o tygrovi v kleci), ale praktické – pomalými a důkladnými změnami v chování, myšlení a způsobu bytí.

I když mám ze snu radost, zároveň jsem zklamaná – pořád ještě se tygra bojím. Ale proč? Kdo by nechtěl mít tygří sílu, eleganci, ostré smysly, vytrvalost, instinkty?! Proč po vší té snaze se spojit se svou nespoutanou částí a po všech dílčích úspěších moje obranné mechanismy stejně usoudí „tygr ne!“, potlačí ho a výsledkem je alergie?!

Nedává to žádný smysl

Chci tygra, hledám tygra, můžu se přetrhnout, abych se spojila s tygrem, tolik jsem toho už dokázala – a pak stejně uteču?! Když už jsem tak blízko?

Protože neznáte všechny podrobnosti mého života, nepřijde vám to možná tak podivné, pomůžu si tedy podobenstvím: Představte si, že od malička sníte, že se stanete letuškou/popelářem/milionářem/spisovatelem. Trávíte hodiny a hodiny sněním o tom, jaké by to bylo. Absolvujete vyšší leteckou/popelářskou/milionářskou/spisovatelskou. Jste členem odpovídajících klubů, absolventem nespočtu odborných kurzů, čtenářem příslušných knih a manuálů. Sledujete danou problematiku na facebooku, na internetu i na youtube. Podaří se vám několik stáží, a dokonce jste přijati na linku Praha – Brno/ jezdíte v Ostravě/ vyděláte první milion/ vydáte vlastním nákladem první knihu.

A pak to přijde: zavolají Vám z Emirates Airline/ popelářského centra v New Yorku/ kanceláře T. Harva Ekera/ kanceláře Joa Nesboa. Splněný sen je na dosah. Ještě jeden krok a budete tam, kde jste chtěli vždycky být.

A vy?

Řeknete, že máte zrovna zlomenou nohu/ umřela vám babička/ odcházíte žít do lesů/ dostali jste neodolatelnou nabídku z MF Dnes. Prostě utečete. A pak jen zíráte a nechápete proč. 

Tak jako já. 🙂

Záhada.

Proč utíkám před tím, co chci?

Bude to chtít další sen. 🙂

Pokud vás tato detektivní práce se sny zaujala, stáhněte si e-book Sny – náš vnitřní kompas a dozvíte se více o tom, jak svým snům rozumět.

Pokud e-book již máte, budu ráda, když mi napíšete, jak vám to se sny jde. 🙂