Mnohomysl

Hlasy. Slyšet hlasy. Toto slovní spojení Vám pravděpodobně asociuje duševní chorobu. Bludy, šílenství, zlé hlasy,  které našeptávají hrozné věci.

Střih.

Chcete kávu?

Tři sekundy ticho. Pak: Ne, děkuji.

Co se ale odehrálo během těch tří sekund? Pravděpodobně jste si pomysleli něco na způsob: Cože? Kávu? Před chvílí se mluvilo o šílenství a teď se ptá na kávu? Se zbláznila (?!) nebo co? Kávu, říkala? Kolik je hodin? Venku je tma… to už asi bude alespoň pět hodin…to je na kávu pozdě. Ale dala bych si! Ne, nespala bych pak a už takhle jsem unavená. Ale zítra je neděle, možná by to šlo, nemusím vstávat… ale ne, prospěje mi, když nebudu tolik pít kávu. Ne, děkuji.

Kdo to ve Vás mluvil? Vy, říkáte? Jste si jistí? Nebyly to náhodou hlasy? Hlasy ve Vaši hlavě, které nepatří jednomu nedělitelnému já, ale několika vnitřním postavám – například v tomto případě by mohlo jít o vědomé já (Cože, kávu?), vnitřního rodiče (neměla bych pít kávu, nespala bych) a vnitřní požitkář (hmmm, dala bych si!). A to se jednalo o banální kávu! Kolik vnitřních postav je zapojeno, když se jedná o zásadní životní rozhodnutí jako třeba, zda se přestěhovat nebo (ne)mít dítě.

Vzhledem k tomu, že se od mládí zabývám sny a absolvovala jsem tříletý výcvik v psychoterapeutickém směru transakční analýzy, je mi pohled na člověka jako mnohočetnou bytost vlastní. Oba přístupy k člověku totiž pracují s tím, že se člověk skládá z více podosobností s částečnou autonomií. Tyto části mají svou agendu, své cíle a záměry, jež často nejen že spolu neladí, ale jdou proti sobě. To pak ústí ve vnitřní konflikt a často v rozhodovací paralýzu.

Byla jsem proto nedávno překvapena, když jsem kdesi narazila na tzv. IFS terapeutický směr. IFS je zkratka Internal Family System – česky systém vnitřní rodiny. Tento terapeutický přístup říká, že je člověk složen z mnoha „myslí“, které je potřeba poznat a naučit se s nimi pracovat. Každá tato část je v základu dobrá, přestože se – například v důsledku traumatu – může projevovat vyloženě nepřátelsky jak směrem do vnitřního světa, tak navenek. Všechny podosobnosti mají svou úlohu, a pokud je člověk pozná a naučí se každé této části dát místo v životě, které jí náleží, může dosáhnout vnitřní rovnováhy. Ta je samozřejmě dynamická, tak jak se celý člověk i jeho části učí a posouvají.

Kniha Richarda Schwarze Tohle všechno jsem já představuje IFS jako přelomovou novinku, nevím, jestli to je jen můj dojem nebo jestli autor pouze nikdy neslyšel o analytické psychologii nebo transakční analýze, každopádně jsem potěšena tím, že se tento přístup šíří. Z práce se sny totiž vím, jak léčivý může být.

Ve snech se potkáváme s částmi nás „převlečenými“ za postavy z bdělého života, předměty, rostliny nebo zvířata a máme možnost je pozorovat v interakci. Jak spolu zacházejí? V jakém jsou vztahu? Jaká atmosféra panuje kolem jejich jednání? Do jakého prostředí nás zavádějí? Jaký vztah k nim má naše snové já (reprezentující naše vědomé já)? Kdybychom mohli snít sen znovu, co bychom mohli udělat, abychom se ve snu cítili o trochu lépe? O jaké postavě se potřebujeme dozvědět více, abychom pochopili její chování? Mají všechny bytosti a jsoucna ve snu své správné místo – tedy takové, na kterém mohou prospívat a být platnou součástí celku?

To všechno jsou otázky, které nám sny kladou a zároveň na ně dávají odpovědi, dáme-li si tu práci a nasloucháme-li s otevřeným srdcem tomu, co nám naše duše skrze sny říká. Zatímco naše bdělé vědomí má spousty slepých skvrn, ve snech se mnohé (teoreticky všechny) odhalují. Sny nám nabízejí nepřikrášlený pohled do našeho nitra a říkají: teď to v tobě vypadá, jakoby tě honil tygr… jakoby ses bála hada…jako bys byl zavřený v koncentráku…jako bys dělal maturitu a neuměl otázky, jako bys létala v oblacích…atp.

Díky tomuto oknu do našeho nitra můžeme lépe poznávat sami sebe a díky tomu vést vědomější život. Ideální je svoje sny sledovat denně, stejně jako sledujeme předpověď počasí, abychom se dobře oblékli. Každý (nějak) pochopený sen vede ke změně (nebo ke snaze o změnu) chování/ vnímání, to vyvolá snovou reakci, která opět ovlivní naše jednání (uvnitř nebo navenek) a tak stále dokola. Díky práci se sny jsme v průběžném kontaktu s naším nitrem a VO TO DE. 😊

Díky práci se sny se prohlubuje naše schopnost vnímat, komu patří který hlas z té pestré palety volání, které se v nás většinu času ozývá. Jsme pak schopni lépe rozpoznat, „kdo to mluví“. Patři tato myšlenka otrávenému a rebelujícímu teenagerovi nebo vzteklému tříleťákovi? Je to opuštěné miminko v nás, které se bojí nebo naše síla, která se cítí jako v kleci a chce ven? Pochází tento impulz k chování od našeho kritického rodiče, který nesnese, aby věci nebyly „správně“, a tak posílá manžela na fotbal, protože nikdo neuklidí tak dobře jako já? (A tato vnitřní kritika aktivuje „hodnou holku“, která se bojí, že nebude milovaná, když nebude vše dělat správně.)

V případě, že nejsme s to rozlišit, kdo co v nás (ne)che a (ne)potřebuje, hrozí nám neustálá nespokojenost, protože se zvyšuje šance, že v jakékoli situaci bude NĚKDO v nás nespokojený. Nastolování a udržování dynamické rovnováhy je práce na plný úvazek a snad i proto se tomu málokdo věnuje dobrovolně. Teprve donuceni nesnesitelnou vnitřní bolestí nebo „vnějšími“ okolnostmi začínáme zjišťovat, kde je zakopaný pes a hledáme cesty k sobě.

Způsobů a možností, jak se sebou pracovat je mnoho. Sny jsou jedna z nich. Vedou nás do krajiny naší duše (a na spoustu dalších míst), nahrazují koncept monomysli mnohomyslí. 😊 Učí nás nebát se vnitřních hlasů, ale učit se od nich. Pokud Vás lákají, můžete je (a sami sebe) prozkoumat pomocí učebnice snového jazyka, kterou najdete po kliknutí ZDE.

A možná, že Vás zajímá nejen psychologie, ale také širší souvislosti. Se studenty sociologie a hosty z oborů ekonomie, sociologie, antropologie a religionistiky jsme se zamýšleli nad tím, jak může deprese souviset se stavem společnosti. Pokud Vás téma zajímá, mohl by se Vám líbit náš sborník, který vydalo nakladatelství Karolinum a koupíte ho online i v některých knihkupectvích, například TADY.